Nejvyšší správní soud řešil otázky související se závazným stanoviskem orgánu územního plánování, proti kterému jedna stěžovatelka namítala, že bylo neodůvodněné, nesrozumitelné a vnitřně rozporné.
Obecněji k závazným stanoviskům
NSS nejdříve zopakoval fakta o závazných stanoviscích: „Závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu představuje specifický kvalifikovaný podklad, který zásadním způsobem předurčuje a ovlivňuje výrok na něj navazujícího správního rozhodnutí. Správní orgán je obsahem závazného stanoviska vázán, nemůže posoudit jeho odbornou stránku ve smyslu její správnosti. Proto je nezbytné, aby obsah závazného stanoviska odpovídal požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí…
Potvrzující závazné stanovisko musí též přezkoumatelným způsobem reagovat na odvolací námitky proti potvrzovanému závaznému stanovisku a odvolací správní orgán musí ověřit, zda nadřízený dotčený orgán na odvolací námitky řádně reagoval. Není-li tomu tak, musí žádat nápravu. Pokud by závazné stanovisko bylo nepřezkoumatelné, trpí vadou nepřezkoumatelnosti i rozhodnutí správního orgánu, příp. následně i krajského soudu… Zároveň platí, že závazné stanovisko představuje závazný podklad ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. a soudní přezkum je možný pouze z hlediska jeho zákonnosti. Věcný přezkum odborných závěrů závazného stanoviska, coby podkladového rozhodnutí, není možný.“
Stanovisko krajského úřadu bylo nepřezkoumatelné
Pak posoudil konkrétní stanovisko vydané pro společné povolení, resp. stanovisko nadřízeného orgánu a konstatoval tyto chyby: „. Stěžovatelka ale zpochybňovala velikost jednotlivých ploch a výpočet zastavěnosti v projektové dokumentaci, k čemuž se krajský úřad nijak nevyjádřil. Nezabýval se stěžovatelčiným výpočtem zastavěnosti, neuvedl, jaká je skutečná zastavěnost, z jakého důvodu a proč je argumentace stěžovatelky nesprávná… výtka krajského soudu, že stěžovatelka pomíjí doplnění závazného stanoviska, je nepřiléhavá, neboť i toto doplnění je obecné. Na str. 5 odvolání stěžovatelka namítla, že navržená výška stavby (21,78 m) vysoce přesahuje výšku stanovenou regulačním plánem (10 m). K této námitce krajský úřad nic neuvedl ani v závazném stanovisku, ani v jeho doplnění.“
NSS pak doplnil: „Za takové situace měl žalovaný v souladu s výše uvedenou judikaturou žádat po krajském úřadu nápravu. Jelikož tak neučinil a závěry nepřezkoumatelných závazných stanovisek orgánů územního plánování (především krajského úřadu co do vypořádání odvolacích námitek) převzal jako podklad svého rozhodnutí, Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovatelce, že žalovaný zatížil nepřezkoumatelností i své rozhodnutí. Naopak kasační soud nesouhlasí se stěžovatelkou, vytýká-li žalovanému, že se blíže nevyjádřil ke konkrétním odvolacím námitkám ve vztahu k územnímu plánování. Na ty měl řádně reagovat krajský úřad ve svém přezkumném závazném stanovisku.“
Podle rozsudku NSS ze dne 25. 1. 2024, čj. 9 As 126/2022 – 45, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich článků k problematice územního a stavebního řízení zde.