Ústavní soud Zahumny #45 – Doznání odsouzeného není podmínkou pro podmíněné propuštění!

Ústavní soud se v nálezu ze dne 12. února 2019, sp. zn. III. ÚS 2204/17, zabýval otázkou, zda je doznání odsouzeného k trestnému činu nezbytnou podmínkou pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Soud dospěl k závěru, že nikoliv: „Účelem trestního řízení, včetně řízení vykonávacího, není získat doznání obviněného, resp. odsouzeného. Prokázat „polepšení se“ ve smyslu § 88 odst. 1 trestního zákoníku je možno i bez toho, aby se odsouzený výslovně doznal, vyplývá-li z jiných důkazů či okolností, že v dostatečné míře nabyl kritický náhled na svou trestnou činnost.“ Nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2019, sp. zn. III. ÚS 2204/17, je dostupný zde.

Také dobrý kamarád může být „osobou blízkou“

Ústavní soud se tento týden v rámci svého rozhodování opět zabýval zajímavou a pro praxi důležitou právní otázkou, a sice výkladem pojmu „osoba blízká“. Prostoru pro vyjádření k této problematice se mu tentokrát dostalo v řízení o ústavní stížnosti, jíž se stěžovatelka bránila proti pokutě, která jí byla uložena z důvodu odepření podání vysvětlení v rámci přípravného trestního řízení.

Ústavní soud připomněl, že každé trestní řízení je významným zásahem do života

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2175/16, připomněl, že každé trestní řízení je významným zásahem do života a soudy musí při rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným trestním stíháním, zohlednit všechny zásahy, které žadatele o odškodnění poškodily a důkladně a dostatečně vysvětlit, na základě jakých úvah rozhodly o přiznané náhradě.

Nepodepsaný odpor nemá právní účinky? Podle Ústavního soudu formalismus a libovůle

Ústavní soud se ve svém nedávném nálezu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 2791/17, vyjádřil k otázce, zda absence podpisu na odporu proti trestnímu příkazu způsobuje jeho neúčinnost z důvodu neurčitosti osoby, která odpor podala. Postup Městského soudu v Brně označil Ústavní soud za formalistický a s prvky libovůle, neboť z obsahu podání a kontextu nebylo pochyb o tom, že podání učinil skutečně stěžovatel.

Pořádková pokuta za urážky policisty na Facebooku

Přinášíme rozbor nálezu Ústavního soudu z roku 2014, který je sice staršího data, ale je stále aktuální. Týká se totiž příspěvků na Facebooku užitých pro účely trestního řízení. Spolu s nárůstem popularity sociálních sítí se Facebook stává platformou obsahující velké množství údajů o osobách, které jsou např. podezřelými ze spáchání trestného činu. Logickým důsledkem toho je, že se orgány činné v trestním řízení stále častěji svou činností zaměřují právě na sociální sítě, které mohou obsahovat údaje způsobilé objasnit trestný čin. Na druhé straně je ale zejména Facebook stále více jedním ze zásadních prostředků, kterými člověk komunikuje s okolním světem, se svými známými a přáteli a prostřednictvím kterého sdílí velké množství soukromých až intimních údajů. […]

Postoupení věci do kázeňského řízení (a shledání viny z přestupku) nemá vliv na nárok na náhradu škody za nezákonné trestní stíhání

Kázeňské řízení podle zákona o služebním poměru nepředstavuje řízení o trestním obvinění v ústavněprávním smyslu. Podle Ústavního soudu je namístě pohlížet na trestní řízení a pozdější kázeňské řízení jako na dva samostatně existující procesní celky.