Je-li vyjasněna příčina smrti a dále, je-li dáno povědomí o tom, kdo je za tuto smrt pravděpodobně odpovědný, kterýmžto otázkám se věnují předcházející články z tohoto cyklu, je načase zamyslet se nad tím, jakým způsobem je možno domoci se náhrady újmy, která úmrtím pozůstalým vznikla.
V uplynutých letech a měsících, jsme opakovaně přinášeli informace ohledně ukládání pokut poskytovatelům homeopatických služeb, kteří nejsou lékaři, a o výsledcích jejich řízení před správními soudy. Tento příběh zdaleka nekončí, naopak si nyní našel cestu až před rozšířený senát Nejvyšší správního soudu.
Ať už se předcházející články z této série týkaly přístupu k informacím o úmrtí blízké osoby či jejich vyhodnocení, jejich společným cílem bylo seznámení se s okolnostmi provázejícími dané úmrtí a tím i s jeho příčinami. Jsou-li příčiny smrti známy a vyplývá-li z učiněných zjištění, že ta byla způsobena či spoluzpůsobena vinou jiné osoby, je na řadě určit, kdo je za ni konkrétně odpovědný, jak docílit potrestání či jiného sankcionování viníka a jaké kroky lze vůči němu uplatnit. Odpovědi na tyto a jim podobné otázky pak poskytuje tento text.
V předcházejících článcích jsme se převážně věnovali možnostem přístupu k informacím týkajících se úmrtí blízkého člověka (ať již z oficiální dokumentace či ze samotného těla zemřelého). Povede-li se tyto informace úspěšně shromáždit, je čas a jejich kvalifikované vyhodnocení.
Ústavní soud se nedávno v nálezu sp. zn. I. ÚS 3765/17 ze dne 12. 6. 2018 zabýval případem řidiče, který byl Obvodním soudem pro Prahu 2 uznán vinným za spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což mu byl vyměřen trest odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců. Tohoto trestného činu se měl dopustit tak, že jako řidič motorového vozidla se dostatečně nevěnoval řízení a srazil ženu, která právě přecházela vozovku. Proti odsuzujícímu rozsudku se bránil odvoláním a později také dovoláním k Nejvyššímu soudu, ale marně.
Právě vyšlo nové číslo Zpravodaje Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva, které obsahuje informace o judikátech ESLP za období prvního čtvrtletí 2018.
Nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 2996/17 je dostupný zde.
V posledních letech se velmi rozrůstá podnikatelská činnost spočívající v tom, že společnosti založené za účelem realitní činnosti získávají do nájmu byty a ty dále dávají do podnájmu lidem, kteří v bytech skutečně bydlí. Na tomto postupu by nebylo nic špatného, kdyby tak nedocházelo zároveň k obcházení zákonných ustanovení na ochranu nájemce. V tomto článku předkládám výklad, podle kterého není možné účelově obejít ochranu nájemníka tím, že je byt pronajat třetí osobě a teprve ta jej dává do podnájmu.
V předcházející dvojici článků jsme obecně hovořili o možnostech přístupu k informacím týkajících se úmrtí blízkého člověka. Jedná-li se o zjištění neznámé příčiny úmrtí či na tuto příčinu navazující určení osoby za toto úmrtí odpovědné, představuje často nenahraditelný zdroj informací samotné tělo zemřelého, a tedy výstupy z jeho posmrtného zkoumání. Tento článek se tedy věnuje problematice prohlídky těla zemřelého a pitev a dále přístupu k informacím při těchto úkonech zjištěných.
Od 1. 1. 2018 se již ekologické spolky nemohou účastnit územních a stavebních řízení podle stavebního zákona. Možnost účastnit se v těchto řízeních zůstala přirozeně zachována samotným vlastníkům dotčených nemovitostí, ti ale ne vždy chtějí osobně svá práva vykonávat. V tomto článku se věnuji otázce, zda funkci spolků, které mnohdy sdružovaly právě aktivní vlastníky nemovitostí dotčených plánovanou výstavbou, nemůže alespoň z části nahradit společenství vlastníků jednotek jako zvláštní právnická osoba.