V uplynutých letech a měsících, jsme opakovaně přinášeli informace ohledně ukládání pokut poskytovatelům homeopatických služeb, kteří nejsou lékaři, a o výsledcích jejich řízení před správními soudy. Tento příběh zdaleka nekončí, naopak si nyní našel cestu až před rozšířený senát Nejvyšší správního soudu.
Znovu tedy bude rozhodováno o zásadní právní otázce, zda homeopatie spadá mezi zdravotní služby ve smyslu zákona o zdravotních službách, a tedy zda je k poskytování homeopatických služeb nutno získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona. Tentokrát se zřejmě bude jednat o rozhodnutí definitivní.
Nahlížení na poskytování homeopatických služeb z pohledu Krajského soudu v Brně
V úvodu se hodí připomenout, že naše kancelář zastupovala, resp. stále zastupuje dvojici klientek – nelékařek, které byly Krajským úřadem Jihomoravského kraje pokutovány za poskytování homeopatických služeb bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách. Daná sankční rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje v obou případech potvrdilo Ministerstvo zdravotnictví.
Na základě podaných správních žalob se otázkou, zda homeopatie spadá do množiny zdravotních služeb, opakovaně zabýval Krajský soud v Brně. Ten v prvním případě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví rozsudkem ze dne 20. 12. 2016, č. j. 29 A 43/2014-99, zrušil a věc vrátil Ministerstvu zdravotnictví k dalšímu řízení. Učinil tak na základě právního názoru, že z aktuální právní úpravy nelze dospět k jednoznačnému závěru o tom, zda homeopatické poradenství tak, jak bylo poskytnuto žalobkyní, bylo poskytnutím zdravotní služby, a tedy zda byla dána povinnost opatřit si za jeho účelem oprávnění příslušného krajského úřadu. Dle tohoto právního názoru tak tuzemská právní úprava trpí stran homeopatických (a podobných typů) služeb takovou neurčitostí a nejasností, že s přihlédnutím k základnímu právu na svobodu povolání není možno jednoznačně učinit závěr, zda lze či nelze tyto služby poskytovat nezávisle na získání oprávnění ve smyslu zákona o zdravotních službách.
Také v druhém případě Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 4. 2017, č. j. 62 A 142/2015-47, vyhověl žalobě, rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví zrušil a věc vrátil tomuto ministerstvu k dalšímu řízení. V tomto případě však nebyla konstatována pouze neurčitost pojmu „zdravotní služby“ dle zákona o zdravotních službách, a tedy pochybnost, zda do množiny zdravotních služeb homeopatie náleží, ale dokonce Krajský soud v Brně vyjádřil názor o existenci úplné výluky homeopatie z působnosti zákona o zdravotních službách, když mimo jiné uvedl, že „[s]kutečnost, že činnost žalobkyně spočívá ve zjišťování zdravotního stavu pacienta, okolností, jež měly nebo mohly mít vliv na jeho zdravotní stav, jakož i doporučení homeopatického přípravku, bez dalšího nepostačí k zařazení homeopatie mezi zdravotní služby ve smyslu zákona o zdravotních službách.“
O obou rozsudcích Krajského soudu v Brně jsme blíže informovali v článcích Poskytování homeopatických služeb nelékařem není přestupek, a Krajský soud v Brně podruhé k otázce volného poskytování homeopatie.
První rozsudek Nejvyššího správního soudu
Proti oběma připomenutým rozsudkům Krajského soudu v Brně se Ministerstvo zdravotnictví bránilo podáním kasačních stížností.
O první z nich, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2016, č. j. 29 A 43/2014-99, rozhodl Nejvyšší správní soud (přesněji jeho 1. senát) rozsudkem ze dne 8. 6. 2017, č. j. 1 As 50/2017-32, tak, že zrušil jak napadený rozsudek krajského soudu, tak obě rozhodnutí správních orgánů, která mu předcházela. Učinil tak nicméně pouze z toho důvodu, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci.
Dále však bylo 1. senátem Nejvyššího správního soudu konstatováno, že právní úpravu zdravotních služeb a zdravotní péče není možno považovat za příliš obecnou či nejednoznačnou, aby nebylo možné posoudit, zda relevantní skutek je či není zdravotní službou ve smyslu zákona o zdravotních službách, byl vyjádřen právní názor, dle nějž může být zdravotní službou ve smyslu tohoto zákona (za splnění zákonných podmínek) také homeopatie. Současně pak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že poskytování homeopatického poradenství bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb může být sankcionováno, nicméně pouze pokud správní orgány v dostatečném rozsahu zjistí konkrétní skutkové okolnosti případu a pokud půjde o soustavnou a opakovanou činnost.
Podrobněji byl obsah tohoto rozsudku (a jeho praktické dopady) rozebrán v článku Nejvyšší správní soud k otázce poskytování homeopatických služeb ze strany „nelékaře“.
Rozdílný pohled 2. senátu Nejvyššího správního soudu
Předestřeným rozsudkem 1. senátu Nejvyššího správního soudu bylo nicméně rozhodnuto pouze v jedné z dvojice uvedených případů. Druhý z nich (kasační stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2017, č. j. 62 A 142/2015-47) připadl k rozhodnutí 2. senátu Nejvyššího správního soudu, který měl dvě možnosti: řídit se právním názorem vyjádřeným v dřívějším rozsudku téhož soudu nebo zaujmout právní názor odlišný a věc postoupit tzv. rozšířenému senátu.
2. senát Nejvyššího správního soudu se s výše představeným právním názorem 1. senátu tohoto soudu stran otázky, zda homeopatie spadá mezi zdravotní služby ve smyslu zákona o zdravotních službách, neztotožnil, a naopak se od něj zásadním způsobem odchýlil. Věc tedy usnesením ze dne ze dne 19. 7. 2018, č. j. 2 As 122/2017-26, postoupil rozšířenému senátu k rozhodnutí o této otázce.
V rámci obsáhlého odůvodnění odlišného názoru 2. senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení především uvedl, že „přísná regulace podle zákona o zdravotních službách se podle platné právní úpravy vztahuje jen na takové aktivity směřující k zachování či zlepšení zdravotního stavu fyzické osoby nebo ke zmírnění jejích útrap […], které se dějí podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů. Poskytování homeopatické ‚léčby‘ takovou aktivitou podle výrazně převažujícího mínění vědecké a lékařské komunity není. A contrario proto platí, že homeopatická ‚léčba‘ není zdravotní službou a jako taková nepodléhá regulaci zákonem o zdravotních službách. Její provozování výlučně s příslušným oprávněním podle § 11 odst. 1 zákona o zdravotních službách (či bez získání oprávnění v úzkém rámci vymezeném v odst. 2 uvedeného zákona) tedy nelze po nikom vyžadovat. Tím méně jej za porušení uvedeného požadavku pak lze postihovat pro spáchání správního deliktu podle § 115 odst. 1 písm. a) téhož zákona.“
S ohledem na uvedené pak 2. senát Nejvyššího správního soudu uzavřel, že „podle právního stavu rozhodného pro projednávanou věc není poskytování homeopatické ‚léčby‘ zdravotní službou podle zákona o zdravotních službách. Jako takové proto nemohlo být postihováno pro správní delikt podle tehdejšího § 115 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách.“
Budoucnost nahlížení na poskytování homeopatických služeb nelékaři
O věci nyní bude rozhodovat rozšířený senát Nejvyššího správního soudu – zvláštní orgán složený ze sedmi soudů (oproti „běžným“ tříčlenným senátům), jenž je povolán ke sjednocování rozhodovací praxe tohoto soudu. Úkolem rozšířeného senátu bude zhodnotit dvojici proti sobě stojících (výše předestřených) právních názorů jednotlivých senátů a „vybrat“ z nich ten, který zvítězí a napříště stane se fakticky určujícím pro další rozhodování nejen Nejvyššího správního soudu, ale i krajských soudů a příslušných správních orgánů.
Přestože po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 8. 6. 2017, č. j. 1 As 50/2017-32, se tento soud přiklonil k názoru konzervativnímu, dle nějž je nutno coby regulované zdravotní služby vnímat i poskytování homeopatie, díky aktuálnímu odlišnému postoji 2. senátu stejného soudu je nadále dána silná naděje, že nakonec převáží názor liberální, vnímající poskytování homeopatických služeb coby svobodné povolání, k jehož výkonu není potřeba zvláštního oprávnění. S ohledem propastnost rozdílu mezi oběma právními názory, které se aktuálně nacházejí na miskách vah, zle očekávat, že k finálnímu rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu povede dlouhá a náročná cesta.
Jakkoliv je osobám vystupujícím před správními soudy v pozici žalobců (nikoliv již státním orgánům), umožněno proti eventuálnímu nepříznivému názoru Nejvyššího správního soudu brojit ještě ústavní stížností, očekávané rozhodnutí rozšířeného senátu tohoto soudu bude pro budoucí osud poskytování homeopatických služeb zásadní a s vysokou pravděpodobností pro tuzemské podmínky také definitivní.
Anonymizované usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2018, č. j. 2 As 122/2017-26, je dostupné zde.