Jeden nespokojený vlastník se soudil s obcí, která v územním plánu vymezila na jeho pozemku veřejné prostranství. Spor prohrál, a to jak u Krajského soudu v Praze, tak u NSS. Jeho hlavní chyba byla, že byl pasivní v průběhu celého procesu pořizování předmětného územního plánu. Zejména krajský soud (jehož názor ale NSS potvrdil), nahlížel na práva vlastníka velice přísným okem.

Soud se spokojil s obecným odůvodněním změny

Z rozhodnutí jsou zajímavé zejména tyto citace KS Praha: „V tomto směru lze hodnotit jen obecné odůvodnění napadeného územního plánu, přičemž lze vzít v úvahu i jeho výrokovou část, a to včetně části grafické, jež přirozeně také přispívá k vyjasnění systémových vztahů v rámci regulovaného území…

Vymezení veřejného prostranství na sporném pozemku pak bylo i bez uplatněné námitky výslovně, i když stroze okomentováno… tím, že tato plocha byla v původním územním plánu vymezena jako návrhová plocha chráněného území, ale toto vymezení již nelze považovat za adekvátní, jelikož pro něj nejsou relevantní podklady. Již ze shora uvedeného je jednoznačně seznatelné, že vytýkaná regulace na sporném pozemku není nějakým omylem, ale navazuje na konkrétní urbanistické záměry v podobě zajištění ploch veřejné zeleně i uvnitř zastavěného území a usnadnění pěší prostupnosti územím. To v situaci chybějících námitek soud považuje za dostačující pro obecné odůvodnění nikým nerozporované plochy.

Napadený územní plán tak nelze ve vztahu k navrhovateli považovat za nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění. Ostatně odpůrkyně nad rámec svých procesních povinností poskytla navrhovateli v reakci na jeho opožděné námitky též individuální reakci, v níž zdůraznila, že sporný pozemek nebyl nikdy v zastavitelných plochách a že pro svou povahu se pro veřejné prostranství hodí, jelikož v případě jiných pozemků by při vymezení veřejného parku došlo k intenzivnějšímu zásahu do vlastnického práva (muselo by dojít k odnětí takového pozemku ze zastavitelných ploch).“

Zásah do práv byl podle krajského soudu minimální

Krajští soudci dále řekli: „Navrhovateli nelze dát ani za pravdu v tom, že by snad regulace v napadeném územním plánu byla srovnatelná s vyvlastněním sporného pozemku… S ohledem na to nedává ani smysl argumentace navrhovatele, který se cítí dotčen tím, že nebyla stanovena možnost vyvlastnění – tuto možnost odpůrkyně v podstatě ani neměla.

Samotné předkupní právo pak v situaci deklarovaného nezájmu navrhovatele sporný pozemek prodávat nemůže mít na reálný výkon jeho vlastnického práva významný vliv. Vymezení plochy VP zároveň navrhovateli nijak nebrání užívat sporný pozemek dosavadním způsobem (tj. přesněji řečeno jej neužívat). Nadto, i kdyby snad sporný pozemek odpůrkyně chtěla v budoucnu užívat jako veřejné prostranství, napadený územní plán jí k tomu stejně nezakládá žádný právní titul, přičemž pokud by tak přesto činila, byla by v takovém případě povinna navrhovateli nahradit bezdůvodné obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3483/2020).

Zásah do práv navrhovatele je tak i podle soudu prakticky minimální a neodůvodňuje výjimečný postup, při němž by odpůrkyně měla tuto konkrétní regulaci individuálně zdůvodňovat a soud měl přistoupit k posouzení přiměřenosti napadeného územního plánu i bez předchozího uplatnění včasných námitek. Z této perspektivy je tak nutno vnímat jednotlivé návrhové body.“

Krajský soud v Praze návrh na zrušení onoho opatření obecné povahy obce Husinec zamítl rozsudkem čj. 54 A 100/2022 – 84 ze dne 22. 2. 2023. NSS ve svém rozsudku č.j. 10 As 51/2023 – 55 ze dne 16. 4. 2024 s názorem KS Praha souhlasil (kasační stížnost navrhovatele zamítl).

Pasivní vlastníci a nový stavební zákon: žádný soudní přezkum

Připomínáme, že podle nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb., v podstatě nemají pasivní vlastníci nárok na soudní přezkum. Plyne to z § 307 odst. 2: Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je také nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl; to neplatí, jde-li o opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí.

V kombinaci s § 328 (plus § 334a a 335), ve kterém se uvádí, že řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, se domníváme, že se pravidlo o nepřípustnosti návrhu pasivního vlastníka používá od 1. 1. 2024. Návrhy takových vlastníků by měly soudy odmítat.

Více našich textů k problematice územního plánování zde.