Územních plánů některých obcí se zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (nový stavební zákon) týká poměrně nepříjemně. Konkrétně jde o samosprávy, které už několik let pořizují změnu územního plánu, aniž by současně řešily jeho standardizaci. Pokud tyto obce nestihnou do 30. 6. 2024 zahájit veřejné projednání připravované změny, budou muset chtě nechtě územní plán do jednotného standardu převést ještě před tím, než vydají jeho věcnou změnu. Z čeho to vyplývá, si řekneme v tomto článku.
Jeden investor chtěl v Pardubicích stavět bytový dům. Čáru přes rozpočet mu ale udělalo negativní stanovisko orgánu územního plánování, které bylo navíc potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného orgánu. Krajský soud se domníval, že byla závazná stanoviska v pořádku a k témuž závěru dospěl Nejvyšší správní soud. Proč? Protože je třeba, aby stavebník dodržel veškeré podmínky obsažené v územním plánu.
Jedna obec ze Středočeského kraje čelila návrhu na zrušení části územního plánu. S naší pomocí vyhrála spor s vlastníkem jak u krajského soudu, tak u Nejvyššího správního soudu. V rozsudku NSS zaznělo pár zajímavých bodů, o které se s ostatními samosprávami rádi podělíme.
Městský soud v Praze se v rozsudku z května 2024 zabýval žalobou, kterou podala nezisková organizace. Žádala o dotaci od Ministerstva práce a sociálních věcí, ale to řízení o žádosti zastavilo s tím, že se nejednalo o oprávněného žadatele o dotaci, neboť předmětné sociální služby neměly nadregionální charakter.