Před Nejvyšší správní soud se dostala zajímavá kauza týkající se stavební uzávěry města Rokytnice nad Jizerou. Krajský soud podstatnou část návrhu jednoho dotčeného vlastníka zamítl, ale důvodným shledal návrh na zrušení čl. 3 napadeného opatření. Tímto článkem podle názoru krajského soudu město překročilo pravomoc jemu svěřenou v § 99 odst. 1 a 3 stavebního zákona, a částečně tak rovněž zvýhodnilo (bez dalšího procesu rozhodování) určitou selektivní skupinu osob (stavebníků), kteří mají s městem uzavřenou smlouvu o spolupráci. Jak se k věci vyjádřil NSS, který kasační stížnost vlastníka zamítl?
Nejvyšší správní soud často rozhoduje o zajímavých aspektech územního plánování. Nejinak tomu bylo v případě obce Dolany. Jeden z pozemků se podle starého územního plánu nacházel v nezastavitelné stabilizované ploše zemědělského půdního fondu, nový územní plán ho pak přeřadil do plochy územní rezervy pro venkovské bydlení.
Nejvyšší správní soud dostal možnost se opět vyjádřit k problematice veřejně přístupných účelových komunikací. Kasační stížnost a nejprve neúspěšnou žalobu ke Krajskému soudu v Brně podali nespokojení vlastníci nemovitostí, kteří nesouhlasili s tím, že by na jejich pozemku měla právě taková pozemní komunikace existovat.