V jedné obci měnili územní plán, přičemž došlo na novou regulaci pozemků dříve určených, stručně řečeno, k podnikatelské činnosti (výstavbě technologického parku) – do budoucna měly být zčásti nezastavitelné kvůli ochranné zeleni, zčásti jim byly přisouzeny podrobnější podmínky využití. S tím samozřejmě vlastník nesouhlasil a rozhodl se jít k soudu, kde však prohrál. Proč?
Dobře zapsaný spolek vyhlásil první ročník anticeny Klimatický lakýrník. Utkali se o ni podnikatelé natírající sami sebe bez skrupulí na zeleno. Takovým počínáním totiž matou spotřebitele, jimž leží ochrana životního prostředí na srdci, nebo zneužívají obav lidí z klimatické změny.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu, zajímavostí tentokrát bylo, že developer už měl vydáno územní rozhodnutí, než ale stihlo nabýt právní moci, bylo v odvolacím řízení zrušeno právě kvůli tomu, že nový územní plán, se kterým byl jeho záměr v rozporu, stihnul nabýt účinnosti. Developer si stěžoval i na to, že obec s výstavbou nejdříve souhlasila, ale pak začala couvat a do územního plánu účelově vložila podmínku vydání regulačního plánu a požadavek na rozšíření kapacity vodovodu. V území navíc stála historická sýpka, na kterou se vztahovaly přísné podmínky památkové ochrany. NSS dal za pravdu krajskému soudu a kasační stížnost developera zamítl.
Krajský soud ve Stuttgartu řešil zajímavou kauzu týkající se reklamy spojené s environmentálními tvrzeními. Řekl, že marketing zaměřený na životní prostředí se musí posuzovat podobně přísně jako reklama na zdravotní prostředky, neboť v tak citlivé oblasti, jako je ochrana přírody anebo změny klimatu nesmí docházet ke klamání veřejnosti (spotřebitelů).
Lakování společností na zeleno falešnými environmentálními tvrzeními je bohužel realitou. Podnikatelé se tváří, že jim na životním prostředí záleží a že negativní dopady změn klimatu berou vážně, ale ve skutečnosti mnohdy pouze hodně mluví, aby nalákali spotřebitele, jimž na planetě záleží, ale o to méně konají. Na tento fakt upozorňuje i OSN (konkrétně UN Climate Change).
Měli jsme tu čest napsat článek pro Soukromé právo o návrhu nové směrnice EU o tzv. environmentálních tvrzeních. Považujeme nově se rozvíjející oblast za mimořádně zajímavou s velkým potenciálem chránit spotřebitele před nepravdivým greenwashingem na jedné straně a na druhé pak pomáhat podnikatelům uvádět o jejich činnosti jen to, co z hlediska životního prostředí dává skutečně smysl. Jsme jednoduše vděčni, že jsme právními průkopníky právě tady.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci přezkumu opatření obecné povahy – místní úpravě provozu na pozemních komunikacích. To by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby nešlo o návrh podaný ekologickým spolkem. Konkrétně se jednalo o osazení dopravení značky s textem „Cyklisto, veď kolo“ na lávce vedoucí nad kolejištěm v blízkosti vlakového nádraží. Spolek se domáhal soudní ochrany proto, že se zabývá podporou bezmotorové dopravy a onou značkou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu pohybu, práva na ochranu zdraví a práva na bezpečnou dopravu po pozemních komunikací a popsal příčinnou souvislost mezi napadeným opatřením obecné povahy a zásahem do jeho subjektivních práv. Krajský soud jeho návrh odmítl s tím, že […]
Vendula před prázdninami měla tu čest sepsat článek pro časopis Urbanismus a územní rozvoj. Její text se jmenuje „Pravidla pro spolupráci s investory – právní úprava“ a je zveřejněn v čísle 4/2023. O územním plánování Vendula píše prakticky pořád a právě teď se soustředí na novu knihu pro Wolters Kluwer. Naše další publikace uvádíme např. zde.
Pokud netušíte, kdo jsou ekosexuálové, nezoufejte. Povíme vám to. Ekosexualita je podle Wikipedie radikální formou ekologického aktivismu založeného na představě Země jako milence. Vyzývá lidi, aby se k Zemi chovali s láskou, než aby ji viděli jako nekonečný zdroj, který lze využít. Otázkou je, zda se jako ekosexuálové musíte podrobit státním pravidlům, se kterými je vaše sexuální identifikace zcela v rozporu, jako je třeba nucení do používání nebezpečných plastových respirátorů. Městský soud v Praze k tomu vydal celkem zajímavý rozsudek. Pojďte se na něj s námi podívat.
To, že se ze změny klimatu stalo společenské téma, jde ruku v ruce s tím, že se firmy snaží klientům a zákazníkům nabízet služby, které nepoškozují životní prostředí nebo alespoň tvrdí, že činí kroky, které negativní následky podnikání mírní. Stává se ale, že tvrzení o uhlíkové stopě společnosti občas přehánějí, čímž mohou klamat spotřebitele, kterým ochrana životního prostředí leží na srdci a podle toho činí svá nákupní rozhodnutí. Aby se této špatné praxi zamezilo, připravuje se na úrovni EU nová směrnice, která se týká tzv. environmentálních tvrzení, lidově řečeno bude tento nový předpis brojit proti nekalým praktikám některých společností – greenwashingu. Již dnes ale podle našeho názoru české spotřebitelské právo […]