To, že se ze změny klimatu stalo společenské téma, jde ruku v ruce s tím, že se firmy snaží klientům a zákazníkům nabízet služby, které nepoškozují životní prostředí nebo alespoň tvrdí, že činí kroky, které negativní následky podnikání mírní. Stává se ale, že tvrzení o uhlíkové stopě společnosti občas přehánějí, čímž mohou klamat spotřebitele, kterým ochrana životního prostředí leží na srdci a podle toho činí svá nákupní rozhodnutí. Aby se této špatné praxi zamezilo, připravuje se na úrovni EU nová směrnice, která se týká tzv. environmentálních tvrzení, lidově řečeno bude tento nový předpis brojit proti nekalým praktikám některých společností – greenwashingu. Již dnes ale podle našeho názoru české spotřebitelské právo […]
V březnu 2023 vypustila EU do světa návrh tzv. greenwashingové směrnice, která má chránit spotřebitele před nekalými praktikami mnoha společností – nepravdivými environmentálními tvrzeními o tom, jak firma jedná odpovědně a ekologii má na prvním místě při svém rozhodování. Ve skutečnosti se podnikatelský subjekt o životní prostředí vůbec nezajímá a jen se snaží nalákat na své výrobky a služby ty občany, kterým na rozdíl od něj není osud naší planety lhostejný.
Kdyby na dnes již značně mainstreamový (a tím pádem z našeho pohledu dosti nudný, kde jsou časy, kdy se fanoušci neotřelé hudby scházeli na Černé louce) festival Colours of Ostrava nezavítal náš komunistický prezident, ani bychom nevěděli, že už proběhl. Zajímavější než Pavel poslouchající muzikanty z celého světa je pro nás návštěvní řád festivalu, který nastavuje pro spotřebitele (účastníky) podmínky, za kterých se na severní Moravě smí poskakovat s kelímkem piva v ruce před jednotlivými pódii. V bodu 2.1. je zakázána platba hotovostí. Je to legální nebo by měl být organizátor potrestán? A jak?
„Novou potravinou je částečně odtučněný prášek získávaný z celého Acheta domesticus (cvrčka domácího) po řadě kroků zahrnujících 24hodinovou dobu, kdy hmyzu nepřijímá potravu, aby se zbavil obsahu střev, usmrcení hmyzu zmrazením, mytí, tepelné zpracování, sušení, extrakci oleje (mechanické lisování) a mletí.“
Prakticky každá korporace dnes veřejně (a opakovaně) deklaruje, že činí vše pro to, aby dosáhla klimatické neutrality nebo aby byla její činnost vůči klimatu a životnímu prostředí co nejméně zraňující. Tato tvrzení jsou ale mnohdy na míle vzdálená od pravdy a víc než co jiného připomínají nekalou praktiku označovanou jako greenwashing, česky „lakování na zeleno“. Vzhledem k tomu, že korporace začínají po klientech vyžadovat, aby se chovali klimaticky odpovědně, chtějí-li využívat jejich služeb, je nutné si na ně posvítit a ověřit, zda samy plní to, co chtějí po druhých, nebo jen kážou vodu, ale pijí víno.