V březnu 2023 vypustila EU do světa návrh tzv. greenwashingové směrnice, která má chránit spotřebitele před nekalými praktikami mnoha společností – nepravdivými environmentálními tvrzeními o tom, jak firma jedná odpovědně a ekologii má na prvním místě při svém rozhodování. Ve skutečnosti se podnikatelský subjekt o životní prostředí vůbec nezajímá a jen se snaží nalákat na své výrobky a služby ty občany, kterým na rozdíl od něj není osud naší planety lhostejný.

Jak konkrétně by měla být tato problematika upravena, si řekneme v našem článku.

Cíle směrnice o environmentálních tvrzeních

Hlavním cílem nové právní úpravy je dle důvodové zprávy k návrhu směrnice o dokládání a sdělování výslovných environmentálních tvrzeních (směrnice o environmentálních tvrzeních – a Directive on green claims) zajištění spolehlivosti, srovnatelnosti a ověřitelnosti environmentálních tvrzení a řešením problému „lakování nazeleno“ a používání nespolehlivých a netransparentních environmentálních tvrzení a značek.

V samotném návrhu směrnice se pak dočteme, že „tvrzení, že produkty jsou ‚zelené‘ a udržitelné, se stalo faktorem konkurenceschopnosti, přičemž zelené produkty zaznamenávají větší růst než standardní výrobky. Pokud by zboží a služby nabízené a nakupované na vnitřním trhu nebyly tak šetrné k životnímu prostředí, jak je prezentováno, vedlo by to ke klamání spotřebitelů, omezovalo by to ekologickou transformaci a bránilo by to snižování negativních dopadů na životní prostředí… Pokud nejsou environmentální tvrzení spolehlivá, srovnatelná a ověřitelná, nemohou spotřebitelé a další účastníci trhu plně využívat svá nákupní rozhodnutí k odměňování lepšího environmentálního profilu.“

Vedle toho se směrnice zaměřuje na zkvalitnění používání nejrůznějších ekologických značek, jejichž množství dnes vyvolává ve spotřebitelích nejistotu a nedůvěru. Členské státy by proto měly podle návrhu směrnice „soukromým subjektům umožnit zavádět nové systémy environmentálního značení pouze za předpokladu, že ve srovnání se stávajícími vnitrostátními nebo regionálními systémy nabízejí významnou přidanou hodnotu z hlediska environmentálních ambicí kritérií pro udělení značky, pokrytí relevantních environmentálních dopadů a úplnosti základního posouzení. Členské státy by měly zavést postup pro schvalování nových systémů environmentálního značení na základě certifikátu shody vypracovaného nezávislým ověřovatelem. Vztahovat by se měl na systémy zřizované v Unii i mimo ni.“

Návrh směrnice o environmentálních tvrzeních jde ruku v ruce s návrhem směrnice, kterou se mění směrnice 2005/29/ES a 2011/83/EU, pokud jde o posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci prostřednictvím lepší ochrany před nekalými praktikami a lepších informací z března 2022.

Definice pojmů

Návrh směrnice odkazuje v řadě definic na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (dále jen „spotřebitelská směrnice“). Ta bude novelizovaná skrze další směrnici, čímž má dojít k posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci prostřednictvím lepší ochrany před nekalými praktikami a lepších informací.

Nově tedy bude do spotřebitelské směrnice doplněny tyto definice:

  • environmentální tvrzení: jakékoli sdělení nebo znázornění, které není povinné podle práva Unie ani vnitrostátního práva, včetně textového, obrazového, grafického nebo symbolického znázornění v jakékoli formě, včetně štítků, obchodních značek, názvů společností nebo názvů produktů, v souvislosti s obchodním sdělením, které uvádí nebo naznačuje, že produkt nebo obchodník mají pozitivní nebo žádný dopad na životní prostředí nebo na životní prostředí působí méně škodlivě než jiné produkty nebo obchodníci, nebo že v průběhu času svůj dopad zlepšili;
  • výslovné environmentální tvrzení: environmentální tvrzení, které má textovou podobu nebo je uvedeno na označení udržitelnosti;
  • obecné environmentální tvrzení: jakékoli výslovné environmentální tvrzení, které není obsaženo v označení udržitelnosti, pokud specifikace tvrzení není uvedena jasným a výrazným způsobem na stejném nosiči.

Za klamavou reklamu ve smyslu článku 6 spotřebitelské směrnice bude považováno uvedení environmentálního tvrzení, které se týká budoucího vlivu na životní prostředí bez jasných, objektivních a ověřitelných závazků a cílů a bez nezávislého systému monitorování.

Opomenout v souvislosti s nekalými greenwashingovými praktikami nelze ani další definice, a to konkrétně:

  • hodnotový řetězec, kterým se budou rozumět všechny činnosti a postupy, které jsou součástí životního cyklu produktu nebo činnosti obchodníka, včetně repasování;
  • environmentální profil jako profil určitého produktu nebo skupiny produktů nebo obchodníka či odvětví, pokud jde o environmentální aspekty nebo environmentální dopady tohoto produktu nebo skupiny produktů nebo činností tohoto obchodníka nebo odvětví;
  • environmentální aspekt, což bude chápáno jako prvek činností obchodníka nebo odvětví nebo prvek produktů či skupin produktů, který působí nebo může působit na životní prostředí a konečně
  • environmentální dopad, kterým je jakákoli změna životního prostředí, jak pozitivní, tak negativní, která zcela nebo částečně vyplývá z činnosti obchodníka nebo odvětví nebo z produktu nebo skupiny produktů během jejich životního cyklu.

Co budou muset zajistit členské státy

V souvislosti s klamavými environmentálními tvrzeními připadne členským státům EU povinnost zajistit, aby obchodníci provedli posouzení, které doloží výslovná environmentální tvrzení, v rámci kterého se mj.:

  • se určí, zda se tvrzení týká celého produktu, části produktu nebo určitých aspektů produktu, nebo všech činností obchodníka nebo určité části či aspektu těchto činností, pokud je to pro tvrzení relevantní;
  • v případě tvrzení o environmentálním profilu se zohlední všechny environmentální aspekty nebo environmentální dopady, které jsou významné pro posouzení environmentálního profilu;
  • se určí, zda zlepšení environmentálních dopadů, environmentálních aspektů nebo environmentálního profilu, na které se tvrzení vztahuje, nevede k významné újmě, pokud jde o environmentální dopady v souvislosti se změnou klimatu, spotřebou a oběhem zdrojů, udržitelným využíváním a ochranou vodních a mořských zdrojů, znečištěním, biologickou rozmanitostí, dobrými životními podmínkami zvířat a ekosystémy;
  • se oddělí veškeré použité kompenzace emisí skleníkových plynů od emisí skleníkových plynů jako doplňkové environmentální informace, uvede se, zda se tyto kompenzace týkají snížení nebo pohlcení emisí, a popíše se, jak jsou uplatněné kompenzace správně vyváženy a započteny, aby odrážely deklarovaný dopad na klima.

Směrnice myslí také na malé a střední podniky, pro které může být obtížné požadavkům dostát. Proto ukládá členským státům povinnost přijmout vhodná opatření na pomoc těmto podnikům, která musí zahrnovat alespoň pokyny nebo podobné mechanismy pro zvýšení povědomí o způsobech, jak splnit požadavky na výslovná environmentální tvrzení. Kromě toho, aniž jsou dotčena příslušná pravidla pro státní podporu, mohou tato opatření zahrnovat:

  • finanční podporu;
  • přístup k finančním prostředkům;
  • specializovaná školení pro vedení a zaměstnance;
  • organizační a technickou pomoc.

Vynucování a kontrola plnění směrnice

Úkolem členských států bude určit jeden či několik příslušných orgánů odpovědných za uplatňování a vynucování této směrnice. Těmto orgánům pak musí být svěřeny kontrolní a vynucovací pravomoci nezbytné k zajištění souladu s touto směrnicí.

Důležité samozřejmě je, jak bude moci být naplňování směrnice kontrolováno ze strany veřejnosti. Této otázky se týká článek 16 návrhu směrnice. Podle něj má platit, že fyzické nebo právnické osoby nebo organizace, které jsou podle práva Unie nebo vnitrostátního práva považovány za osoby s oprávněným zájmem, mají právo podávat příslušným orgánům odůvodněné stížnosti, pokud se na základě objektivních okolností domnívají, že některý obchodník nedodržuje ustanovení této směrnice.

Pro tyto účely se za osoby s dostatečným zájmem považují nevládní subjekty nebo organizace, které podporují lidské zdraví, ochranu životního prostředí nebo spotřebitelů a splňují veškeré požadavky podle vnitrostátního práva. V podmínkách ČR půjde o spolky, a to jak organizace spotřebitelské, tak evidentně i spolky environmentální.

Kromě možnosti podat stížnost by měly státy zajistit také to, aby subjekty, které podají odůvodněnou stížnost, měly přístup k soudu nebo jinému nezávislému a nestrannému veřejnému orgánu, který je oprávněn přezkoumat procesní a hmotněprávní zákonnost rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti příslušného orgánu podle této směrnice, aniž jsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která vyžadují, aby před zahájením soudního řízení byly vyčerpány postupy správního přezkumu. Tyto postupy soudního přezkumu musí být spravedlivé, nestranné, včasné a bezplatné nebo ne prohibitivně nákladné a musí zajišťovat přiměřené a účinné opravné prostředky, včetně předběžných opatření, je-li to nutné.

 

Tématu nekalého jednání spočívajícího v lakování činnosti podnikatelských subjektů nazeleno se budeme věnovat v našich dalších textech k problematice greenwashingu.