Nejvyšší správní soud řešil poměrně zajímavou situaci: jeden investor tvrdil, že se obec snažila „propašovat“ do jednacího řádu ustanovení, které mělo být podle názoru nespokojeného vlastníka obsaženo v samotné stavební uzávěře – opatření obecné povahy (jednalo se o pravidlo pro povolování výjimek ze stavební uzávěry). Proto onen jednací řád napadl návrhem na zrušení, stejně jako kdyby se jednalo o stavební uzávěru. Soud mu nevyhověl, ale dospěl k závěrům, o kterých stojí napsat článek.
Krajský soud v Ústí nad Labem a NSS řešily případ územního plánu, ke kterému vlastník uplatnil pouze připomínky v rámci společného jednání, ale během veřejného projednání se již nevyjádřil. Důležité je, že i takového vlastníka označily oba soudy za pasivního a odmítly řešit návrh na zrušení části územního plánu z hlediska proporcionality.
Krajský soud v Ústí nad Labem řešil případ územního plánu, skrze který obec omezila podnikatelskou činnost vlastníka, neboť údajně „razantně“ změnila regulaci a namísto pozemků pro výrobu navrátila sporné pozemky do zemědělského využití. Na menší části pozemku pak byla vymezena napadeným územním plánem plocha ZO zeleň ochranná. O tom, proč územní plán obstál, píšeme v našem novém článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o návrhu nespokojených vlastníků, kteří měli pocit, že územní plán jejich obce zklamal jejich legitimní očekávání. V rozsudku není příliš nových názorů, jeden je však neotřelý.
V jedné obci měnili územní plán, přičemž došlo na novou regulaci pozemků dříve určených, stručně řečeno, k podnikatelské činnosti (výstavbě technologického parku) – do budoucna měly být zčásti nezastavitelné kvůli ochranné zeleni, zčásti jim byly přisouzeny podrobnější podmínky využití. S tím samozřejmě vlastník nesouhlasil a rozhodl se jít k soudu, kde však prohrál. Proč?
Při nové výstavbě se často řeší, jestli budou domy zpřístupněny kapacitně vyhovující pozemní komunikací a jestli je reálné splnit požadavky § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „Vyhláška“) na šířky veřejných prostranství, jejichž součástí je pozemní komunikace. Pojďme se podívat na nejnovější rozhodnutí správních soudů.
Jeden nespokojený vlastník se soudil s obcí, která v územním plánu vymezila na jeho pozemku veřejné prostranství. Spor prohrál, a to jak u Krajského soudu v Praze, tak u NSS. Jeho hlavní chyba byla, že byl pasivní v průběhu celého procesu pořizování předmětného územního plánu. Zejména krajský soud (jehož názor ale NSS potvrdil), nahlížel na práva vlastníka velice přísným okem.
Okresní soud Praha – východ řešil případ jedné středočeské obce, se kterou se roky soudí zklamaný investor, protože nemohl vybudovat residenční výstavbu na pozemcích, které původně zakoupil jako zastavitelné. Obec ale vydala stavební uzávěru a pak změnila územní plán, čímž stavební činnost znemožnila. Developer nicméně tuto změnu regulace v územním plánu úspěšně napadl u správního soudu a tím začala celá stomilionová anabáze. Nyní soud rozhodl ve prospěch obce a žalobu o stomilionovou náhradu zamítl.
V knihovně připravované legislativy můžete najít návrhy vyhlášek k novému stavebnímu zákonu.
Jak informovala média, kárný senát Nejvyššího správního soudu dnes odvolal z funkce brněnského exekutora J. Homolu. Důvodem byly neodůvodněné převody desítek milionů korun. Proti rozhodnutí není odvolání přípustné, což právě může být problém z hlediska toho, že odvolání z funkce nepochybně spadá pod tzv. trestněprávní sankce podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.