Při nové výstavbě se často řeší, jestli budou domy zpřístupněny kapacitně vyhovující pozemní komunikací a jestli je reálné splnit požadavky § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „Vyhláška“) na šířky veřejných prostranství, jejichž součástí je pozemní komunikace. Pojďme se podívat na nejnovější rozhodnutí správních soudů.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o vymezení veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník pozemku se bránil proti tomu, že silniční správní úřad deklaratorním rozhodnutím potvrdil, že na jeho pozemku existuje taková pozemní komunikace. Tvrdil přitom, že nebylo prokázáno, že by existovala nutná komunikační potřeba pro konkrétně vymezené pozemky. Jak odůvodnil své rozhodnutí NSS, který zrušil jak rozsudek Městského soudu, tak rozhodnutí pražského magistrátu?
K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který řešil problém s odstraněním pevné překážky umístěné nezákonně na pozemní komunikaci a deklarováním existence veřejně přístupné účelové komunikace.
Nejvyšší správní soud řešil zajímavou kauzu ze severní Moravy – majitelé pozemků, na kterých byla veřejně přístupná účelová komunikace je (legálně) oplotili a tvrdili, že tímto postupem pozemní komunikace zanikla. Je to možné? Podle soudů ne.
Silniční správní úřad v Říčanech a poté krajský úřad řešily zajímavou věc týkající se veřejně přístupné účelové komunikace, když rozhodovaly o tom, zda se na konkrétních pozemcích taková komunikace nachází či ne. Dospěly k závěru, že ne, což se žalobcům nelíbilo a obrátili se na Krajský soud v Praze. Ten jejich žalobu zamítl a lze očekávat, že podobný názor by měl i Nejvyšší správní soud, neboť zařadil rozhodnutí krajského soudu do své sbírky.
Nejvyšší správní soud rozhodoval zajímavý spor o pozemních komunikacích. Jádrem sporu byl § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, který zní takto:
Nejvyšší správní soud se zabýval přezkumem územního plánu města Mníšek pod Brdy, který nově stanovil specifickou podmínku pro výstavbu – vyhovující dopravní napojení jedné ze zastavitelných lokalit a zkapacitnění stávající pozemní komunikace. Dotčená vlastnice s tím nesouhlasila, neboť pozemní komunikace by měla vést přes cizí pozemky a územní plán je neurčoval k vyvlastnění.