K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala zajímavá věc týkající se územní samosprávy. Šlo o jedno usnesení Rady hl. m. Prahy, kterým bylo schváleno uzavření dodatků k nájemním smlouvám a výpovědi z nájemních smluv uzavřených v minulosti mezi městem a jedním eseróčkem. Věc se nejprve dostala k městskému soudu, který žalobu odmítl a následně k NSS, který kasaci zamítl. Rozhodnutí soudů jsou zajímavá kupř. s ohledem na možnost přezkumu usnesení orgánů obce, kterými byly schváleny soukromoprávní smlouvy s investory o rozvoji území, ve správním soudnictví.
S Nejvyšším správním soudem se tentokrát podíváme do Horní Bečvy. Tamní zastupitelé schválili územní plán, který na pozemcích jedné vlastnice vymezil plochu silniční dopravy a jinde biokoridor. Krajský soud v Ostravě na základě návrhu zrušil biokoridor, ale plochy dopravy ponechal.
Etapizace v územním plánu znamená, že se stavební záměry v určité lokalitě mohou realizovat až po splnění předem stanovených podmínek. Těmi může být třeba posílení čističky odpadních vod, výstavba školy nebo třeba zastavění jiných ploch blíže centru obce. Vlastníci obvykle tyto podmínky sami splnit nemohou, a tak jsou odkázáni na to, jak se s nimi popere obec. Není proto divu, že je mnohaleté omezení obvykle rozčiluje. Soudy se k etapizacím stavějí velmi „přátelsky“ a v podstatě připouštějí, že je to jedna z nejvhodnějších regulací v případě, že v obci chybí kapacita veřejné infrastruktury. Jak se za této situace mohou proti etapizaci bránit dotčení vlastníci?
Zastupitelstvo města Říčany u Prahy vydalo v roce 2018 změnu územního plánu, jejímž hlavním obsahem byla etapizace výstavby.
Od 1. 1. 2023 nabývá účinnosti § 9 zákona č. 243/2022 Sb., o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí, který se týká povinnosti provádět osvětovou činnost. Aktuálně se projednává návrh vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí.
Místní referenda o územním plánu jsou evergreenem soudních sporů. Jeden takový řešil v prosinci 2022 Nejvyšší správní soud. O co šlo, si řekneme v tomto článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu obce Úžice, který na pozemku jedné vlastnice vymezil plochu ZV – zeleň ve veřejných prostranstvích a současně bylo k pozemku zřízeno předkupní právo ve prospěch obce. Změnou územního plánu mělo navíc být na dotčeném pozemku přípustné vybudování stavby veřejné dopravní a technické infrastruktury pro rozšíření dálnice D8 včetně souvisejících staveb. V předešlém znění územního plánu byl dotčený pozemek vymezen v ploše NL – plochy lesní a ve velmi malé severní části pozemku v plochách ZN – zeleň nízká a ZI – zeleň izolační. Krajský soud v Praze návrh vlastnice na zrušení opatření obecné povahy zamítl a NSS postupoval s kasační stížností stejně. Proč?
Náhrady za změny územních plánů jsou noční můrou obcí a měst, mnohdy ale zbytečně, často jde ze strany investorů jen o plané výhružky. Přesto se tu a tam nějaká věc k soudům dostane. V dubnu 2021 tak dostal nejvyšší soud možnost rozhodovat o tom, od kterého okamžiku běží lhůty pro uplatnění nároku na náhradu za změnu územního plánu.
V polovině prosince rozhodoval Nejvyšší správní soud další zajímavou věc týkající se územního plánování. Předmětem sporu tentokrát byla otázka, zda stavební úřad může zamítnout žádost o rozdělení pozemku s odkazem na rozpor s územním plánem. Jaká byla odpověď od špiček naší justice, se dozvíte v našem článku.
Nejvyšší správní soud rozhodoval zajímavý spor o pozemních komunikacích. Jádrem sporu byl § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, který zní takto: