Nejvyšší správní soud rozhodoval o územním plánu obce Úžice, který na pozemku jedné vlastnice vymezil plochu ZV – zeleň ve veřejných prostranstvích a současně bylo k pozemku zřízeno předkupní právo ve prospěch obce. Změnou územního plánu mělo navíc být na dotčeném pozemku přípustné vybudování stavby veřejné dopravní a technické infrastruktury pro rozšíření dálnice D8 včetně souvisejících staveb. V předešlém znění územního plánu byl dotčený pozemek vymezen v ploše NL – plochy lesní a ve velmi malé severní části pozemku v plochách ZN – zeleň nízká a ZI – zeleň izolační. Krajský soud v Praze návrh vlastnice na zrušení opatření obecné povahy zamítl a NSS postupoval s kasační stížností stejně. Proč?
Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Ten zamítl návrh jednoho vlastníka na zrušení územního plánu, který na jeho pozemcích vymezil veřejně prospěšné stavby a opatření.
Jak signalizovala doktrína již dlouho před schválením návrhu zákona č. 89/2012 Sb. (1), obsahuje i nový civilní kodex podobně jako jiné zákony řadu problematických míst.