Před pár dny doručil Krajský soud v Brně naší advokátní kanceláři zbrusu nový rozsudek, který se týká problematického konání opakovaného veřejného projednání podle starého stavebního zákona, i když by správně mělo podle NSS proběhnout už podle nového stavebního zákona. Názor soudu se dá shrnout stručně: je to nezákonnost, která ale zpravidla nezasahuje do práv vlastníků, takže se vlastně nic moc neděje.
To, že je novela stavebního zákona psána čistě pro investory, už je veřejně známá věc. Taky proto se tomuto legislativnímu veledílu přezdívá „Lex Developer“. Jedna z nejhorších věcí, pokud jde o územní plánování, je zamýšlená podoba § 193 odst. 6 stavebního zákona. Právě díky ní se totiž stavebníci stanou prakticky „imunní“ vůči jakékoliv snaze obce změnit územní plán.
Máme radost, že se nám podařilo dosáhnout rozsudku, který upřesňuje, za jakých okolností je možné v nezastavěném území realizovat solární a větrné elektrárny. Soud se přitom ztotožnil s naší argumentací a za nesprávnou označil metodiku MMR.
Ministerstvo pro místní rozvoj se zřejmě rozhodlo, aspoň jak plyne z médií, že využije novelu stavebního zákona aspoň k nějaké bohulibé činnosti a konečně zařadí výdejní boxy mezi drobné stavby. To by totiž obcím umožnilo je regulovat, pokud by chtěly, a současně by to vůbec umisťování boxů nijak nezatížilo. Drobné stavby se totiž vůbec nijak nepovolují. Přesto, že se jedná o dobrou věc, strhla se v médiích naprosto neuvěřitelná mela, v rámci které každý lže, až se mu od pusy práší.
Před pár týdny jsme se obrátili na MMR s žádostí, aby byly výdejní boxy zařazeny mezi drobné stavby, neboť by to umožnilo regulovat je v územních plánech a současně by to nevyžadovalo žádné povolení. Paní ministryně ukázala, že neví vůbec nic o problémech, které má v gesci. Netuší ani, jak funguje územní plán a co je to drobná stavba.
Stále se na nás obracejí zástupci obcí a měst, kteří se domnívají, že pokud územní plán výslovně v nezastavěném území nepovoluje výstavbu solárních či větrných elektráren, tak je v území nelze realizovat. Opak je pravdou!
Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s ministerstvem životního prostředí vydaly metodiku, ve které tvrdí, že pokud obec nechce v územním plánu OZE, musí je skutečně výslovně vyloučit. Jinými slovy musí být v územním plánu napsáno, že konkrétně OZE jsou nepřípustné. Kdyby naopak v územním plánu byl pouze výčet toho, co je přípustné a vše ostatní by bylo označeno za nepřípustné, údajně to nestačí. NSS s tím ale nesouhlasí a má pravdu.
Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo pro místní rozvoj mají pro obce novou metodiku týkající se agrovoltaiky. Zajímavé jsou závěry týkající se územního plánování, protože výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou technickou infrastrukturou, kterou je možné realizovat v nezastavěném území vždy, leda by to územní plán výslovně vylučoval.
Babišova novela může vyřešit výdejní boxy lusknutím prstů! A proč by je vůbec měla řešit? Ministerstvo pro místní rozvoj totiž přišlo s absurdní argumentací, že výdejní boxy nejsou výrobky plnící funkci stavby a není je tedy možné regulovat v územních plánech. Vysvětlujeme, proč s názorem ministerstva nesouhlasíme. Na konci máme i návrh, co se dá s výdejními boxy dělat hned teď. Čtvrté povídání o územním plánování je dostupné zde. Náš podrobnější text k výdejním boxům najdete tady.
Stále dokola se objevují stížnosti obcí a měst nebo jejich občanů na výdejní boxy, které překáží ve veřejné prostoru a hyzdí ho. Ačkoliv se boxy nastrkané doslova kdekoliv mnohým nelíbí, z ne zcela pochopitelných důvodů starostky a starostové přijali bez znatelného odporu argumentačně naprosto nepodložené tvrzení ministerstva pro místní rozvoj, že s boxy nejde nic dělat a že si je zkrátka musí nechat líbit.