Na stránkách ministerstva pro místní rozvoj najdete metodiku věnovanou umisťování větrných a jiných elektráren na území obcí po novele energetického a stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že je mnoho obcí vystrašených představou, že jim za humny vyroste nechtěná farma větrníků, je dobré říci, že metodika potvrzuje, že jsou zde určité možnosti, jak tomu zabránit přes evidentní snahu vlády obejít samosprávy a vnutit jim něco, co třeba ani nechtějí a co je bude obtěžovat, rušit a komplikovat jim život.
Před týdnem jsme psali článek o tom, že není pravdou, že by obce po novele stavebního a energetického zákona neměly prakticky žádné možnosti, jak zabránit nežádoucí výstavbě větrných elektráren. Kupříkladu Hospodářské noviny mj. uváděly: „Novela energetického zákona označovaná jako lex OZE I zařadila větrné, ale i fotovoltaické elektrárny s výkonem nad jeden megawatt mezi veřejnou technickou infrastrukturu. Investoři při jejich stavbě už tedy nemusí žádat o změnu územního plánu, pokud je umístí v nezastavěném území obce. „Nutnost pořizování změny územního plánu v tomto případě odpadá,“ potvrzuje Jiří Nezhyba z advokátní kanceláře Frank Bold Advokáti. Výstavbu obnovitelných zdrojů v Česku by to tak podle něj mohlo usnadnit. „Zmenšuje se tím do […]
Od konce ledna 2023 je účinný zákon č. 19/2023 Sb., kterým se mimo jiné změnil stavební zákon. Snahou novelizace je znemožnit obcím a jejich občanům bránit se proti nechtěným a mnohdy mimořádně problematickým větrníkům a rozhodovat o tom, jak dobře a kvalitně se bude v místě žít. Doteď totiž obce skrze územní plány měly možnost rozhodovat o tom, kde budou či nebudou větrné elektrárny stát, dnes jim hrozí, že o tuto možnost a „právo veta“ přijdou.