Médii proběhla zpráva, že několik ekologických spolků v čele s Frank Bold Society uzavřelo smlouvu s Ministerstvem průmyslu a obchodu, CzechInvestem a dalšími subjekty o podmínkách realizace Strategického podnikatelského parku u obce Dolní Lutyně v Moravskoslezském kraji. Ten jako projekt „s vysokou přidanou hodnotou“ posvětila nedávno vláda. Za oběť obřímu záměru padne zemědělská půda a příroda, mj. ptačí oblast „Heřmanský stav – Odra – Poolší“.

Nefunkční Deklarace porozumění

Frank Bold Society (tehdy ještě jako EPS) se pokoušel uzavřít podobnou smlouvu už před lety, kdy se měla realizovat automobilka Hyundai. Tehdy byla uzavřena právně značně nepropracovaná Deklarace porozumění. Soudy po několika letech dospěly k závěru, že je nevymahatelná.

Ústavní soud k tomu řekl: „Právě za účelem dosažení uvedených cílů v dlouhodobém horizontu smluvní strany do deklarace zakomponovaly několik CSR prvků včetně sporného čl. 15. Cílem smluvních stran podle Ústavního soudu nebylo stanovit si právně vynutitelné povinnosti. Tak by tomu bylo, pokud by si jako jedinou možnou sankci nestanovily jednostranně odůvodněnou informaci o porušení deklarace druhou stranou, ale pokud by danou povinnost zakotvily do deklarace s konkrétním termínem, po jehož uplynutí by žalovaný byl v prodlení, s některou z forem zajištění závazku, či pro právní jistotu všech dotčených subjektů i se zmínkou, že v případě nesplnění závazků se mohou smluvní strany obrátit na soud se žalobou na plnění. Vzhledem k povaze deklarace pak obecné soudy nemohly pomýšlet na tzv. soudcovské doplňování smlouvy.“[1]

Právě toto nezávazné memorandum nová smlouva o spolupráci porušuje. S touto skutečností se přitom vypořádává dosti lakonicky. Z tohoto přístupu je vidět, že Deklaraci porozumění nikdo nikdy nebral vážně, dokonce ani její „smluvní“ strany, které jí slavně vyjednaly:

Podivné závazky ve smlouvě o spolupráci

V aktuální smlouvě o spolupráci, která se týká umístění gigafactory, je několik zvláštních závazků, které rozhodně nesvědčí o zájmu chránit životní prostředí. Tím nejsměšnějším je tento bod:

Každý, kdo kdy „přičichl“ k tomu, jakým způsobem se provádí hodnocení dopadů na životní prostředí (SEA) nebo biologické průzkumy, nebo jak se nastavují tzv. kompenzační opatření, se musí jen hořce ušklíbnout při představě, že s podobnými závazky souhlasí organizace, které mají ve stanovách, že hájí přírodu. Zejména bod II. 4 je až na hranici absurdnosti. Znamená to snad, že pokud vypracovaná studie proveditelnosti řekne, že realizace Průmyslové zóny Dolní Lutyně nepovede k „celkovému zániku ptačí oblasti“, ale jen k jejímu poškození, byť výraznému, je to pro spolky v pořádku?

Závěr

Podobnou dohodu bychom v naší advokátní kanceláři nedoporučili klientům nikdy uzavřít. Je od počátku chybná a bude stejně neúčelná a neefektivní jako Deklarace porozumění. Doufáme, že místní budou mít dost odvahy a síly proti záměru bojovat, i když to rozhodně nebude v dnešní době snadné.

K možnostem právní obrany proti výstavbě obnovitelných zdrojů jsme psali např. zde.

Poznámky pod čarou:

[1] Usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3278/15.