Je zřejmé, že snahy o budování obřích farem větrných elektráren po novele stavebního zákona naberou na síle. Ukazuje se také, že investoři se budou pokoušet obcím učinit nabídky, „které nelze odmítnout“ – několik milionů do obecní pokladny, které mají zajistit odkývání každého záměru. Protože je vždycky lepší být připraven, nežli překvapen a neprodat zájmy samosprávy a jejích občanů lacino, dovolujeme si věnovat otázkám spojeným s větrníky další článek.
Na stránkách ministerstva pro místní rozvoj najdete metodiku věnovanou umisťování větrných a jiných elektráren na území obcí po novele energetického a stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že je mnoho obcí vystrašených představou, že jim za humny vyroste nechtěná farma větrníků, je dobré říci, že metodika potvrzuje, že jsou zde určité možnosti, jak tomu zabránit přes evidentní snahu vlády obejít samosprávy a vnutit jim něco, co třeba ani nechtějí a co je bude obtěžovat, rušit a komplikovat jim život.
Od konce ledna 2023 je účinný zákon č. 19/2023 Sb., kterým se mimo jiné změnil stavební zákon. Snahou novelizace je znemožnit obcím a jejich občanům bránit se proti nechtěným a mnohdy mimořádně problematickým větrníkům a rozhodovat o tom, jak dobře a kvalitně se bude v místě žít. Doteď totiž obce skrze územní plány měly možnost rozhodovat o tom, kde budou či nebudou větrné elektrárny stát, dnes jim hrozí, že o tuto možnost a „právo veta“ přijdou.
Právě sedím ve vlaku z Prahy. Vindobona jede už 3 hodiny a pomalu se blíží do brněnské části zvané Kénik (česky Královo Pole). Protože mám ještě chvilku, než vyskočím na Hlaváku, ráda bych poreferovala o Letní škole územního plánování Středočeského kraje, ze které se právě vracím. Jako lektorka jsem měla možnost přednášet starostkám, starostům a zastupitelům o územním rozvoji obcí: hlavně pak o územním plánování, etapizaci, stavebních uzávěrách, nebo o soudním přezkumu územních plánů a ochraně vlastnického práva.