Nejvyšší správní soud řešil otázku účastenství spolku, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, v územním řízení podle stavebního zákona. Zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze se zajímavým odůvodněním.
U Krajského soudu v Praze se ocitl územní plán obce Karlík. Vlastníci si stěžovali, že obec chybně vyhodnotila výsledky místního referenda, a proto jejich pozemky nezařadila do zastavitelných ploch. Domnívali se také, že jsou diskriminováni oproti ostatním majitelům pozemků, neboť některé jiné pozemky byly vymezeny jako zastavitelné. Odůvodnění obce, že ostatní pozemky se nacházejí v intravilánu a doplňují proluky, vlastníci neakceptovali.
Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o dalším územním plánu, který napadl vlastník pozemků nesouhlasící s regulací, která mu znemožnila stavět, jak si přál. Navíc proti záměru hovořila stanoviska dotčených orgánů. Obec upřednostnila před individuálními záměry ochranu životního prostředí v Moravském krasu podle soudů po právu.
V rozhodnutích, která se týkají územních plánů v případech, kdy byl dotčený vlastník v procesu územního plánování pasivní, soudy obvykle říkají, že výjimku z principu, že se neřeší přiměřenost řešení zvoleného v územním plánu, jsou situace, kdy jsou jednak dány objektivní okolnosti, pro které vlastník nemohl uplatnit včas námitky, a jednak situace, „kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí.“ Co přesně to znamená, nebylo dosud vyjasněno. Nyní NSS nabídl alespoň krátké vodítko.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o územní plánu obce Dobrovice. Usnesení Krajského soudu v Praze o odmítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny předmětného územního plánu, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Proč, to si řekneme v našem novém článku. Případ je poměrně zajímavý a stojí za přečtení.
Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát obec soudní při ustála. Vlastnice nesouhlasila se zahrnutím svého pozemku do plochy pro sport a veřejná prostranství, které má být přístupné 24 hodin denně. Podle jejího názoru obec svoje záměry neodůvodnila, soud ale dospěl k jinému závěru. Proč, to si řekneme v našem dalším článku ze série týkající se judikatury správních soudů v oblasti územního plánování.
Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval o další stavební uzávěře. S rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, který stavební uzávěru původně zrušil, NSS nesouhlasil a vrátil krajskému soudu celý případ k dalšímu rozhodování. Celý spor byl tentokrát výjimečný, protože v době, kdy rozhodoval NSS, již byl účinný nový územní plán a přezkum uzávěry se tedy zdál být zbytečným.
Před Krajským soudem v Praze „stanul“ znovu Územní plán města Říčany, resp. jeho změna č. 5. Ta v plochách smíšených stanovila, že mezi nepřípustné využití patří „stavby pro obslužnou sféru (obchod, služby, administrativa, komerční vybavení) ve vzdálenosti větší než 30 m od hranice plochy SM vymezené podél ul. Černokostelecká“.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci přezkumu opatření obecné povahy – místní úpravě provozu na pozemních komunikacích. To by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby nešlo o návrh podaný ekologickým spolkem. Konkrétně se jednalo o osazení dopravení značky s textem „Cyklisto, veď kolo“ na lávce vedoucí nad kolejištěm v blízkosti vlakového nádraží. Spolek se domáhal soudní ochrany proto, že se zabývá podporou bezmotorové dopravy a onou značkou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu pohybu, práva na ochranu zdraví a práva na bezpečnou dopravu po pozemních komunikací a popsal příčinnou souvislost mezi napadeným opatřením obecné povahy a zásahem do jeho subjektivních práv. Krajský soud jeho návrh odmítl s tím, že […]
Nejvyšší správní soud rozhoduje celou řadu nevšedních věcí. Zabýval se také otázkou, kdy ještě stačí a kdy už ne pouhý územní souhlas. Konkrétně šlo o výstavbu „posklizňové linky se skladem obilovin a kukuřice v areálu ZZN Polabí v Klučově včetně úprav zpevněných ploch a oplocení“. Žalovaným bylo ministerstvo pro místní rozvoj, které zrušilo rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje a zastavilo jeho přezkumné řízení. Tímto rozhodnutím krajský úřad zrušil územní souhlas Městského úřadu v Českém Brodě pro výše uvedenou linku.