Nejvyšší správní soud rozhodoval o územní plánu obce Dobrovice. Usnesení Krajského soudu v Praze o odmítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny předmětného územního plánu, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Proč, to si řekneme v našem novém článku. Případ je poměrně zajímavý a stojí za přečtení.

Krajský soud odmítl návrh pro nedostatek aktivní legitimace

Krajský soud návrh odmítl, protože se domníval, že navrhovatelka, jejíž pozemky změna územního plánu vůbec neregulovala, není aktivně legitimována, neboť svoji aktivní legitimaci odvozovala jen od toho, že změna územního plánu nepřiřadila jejím pozemkům využití, které ona sama chtěla na pozemcích mít.

NSS k posouzení aktivní legitimace řekl: „Mezi stranami není sporné, že stěžovatelka dotčení svých (vlastnických) práv primárně odvozovala od postupu odpůrce, jenž měl v procesu pořizování změny územního plánu činit nedůvodné rozdíly mezi jejími a obdobnými pozemky, nerespektovat právní předpisy a princip proporcionality… V tomto ohledu poukazovala zejména na rozdílné zacházení s pozemky v jejím vlastnictví s pozemky ve vlastnictví jiného subjektu (bývalého člena zastupitelstva obce). Pozemky tohoto subjektu byly zařazeny mezi zastavitelné i přesto, že se z části nacházejí v I. třídě ochrany, zatímco stěžovatelčiny pozemky v II. řídě ochrany.“

Aktivní procesní legitimace a právo na přístup k soudu

NSS pak doplnil: „Konstantní judikatura (shora citována) akcentuje, že na aktivní procesní legitimaci je třeba nahlížet v kontextu práva na přístup k soudu. K omezení přístupu k soudu ve vztahu k jakémukoli subjektu by soudy měly přistupovat pouze v nezbytných a mimořádně odůvodněných případech, nikoliv však za účelem zamezení soudních zásahů do územního plánování. Z hlediska aktivní procesní legitimace zcela postačí, pokud bude navrhovatel logicky, konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení své právní sféry. Jak již bylo výše uvedeno, podmínka aktivní procesní legitimace je proto dána pouhou pravděpodobností (možností) realizace plánem vytyčeného cíle, jehož důsledky dopadají do práv navrhovatele. Nemusí se přitom jednat ani o zásah do vlastnického práva.

Z toho vycházel např. rozšířený senát v usnesení ze dne 11. 6. 2013, č. j. 3 Ao 9/2011-219, ve kterém připustil aktivní procesní legitimaci městské části hlavního města Prahy, přestože jí nesvědčilo vlastnické ani jiné věcné právo k nemovitostem, a to z důvodu (pouze) možného zkrácení jejího práva na samosprávu… Pohledem právě uvedeného nelze přisvědčit tvrzení krajského soudu, dle kterého by byla stěžovatelka aktivně procesně legitimována k podání návrhu pouze tehdy, pokud by byla v důsledku změny územního plánu dotčena ve své právní sféře např. zvýšenou intenzitou dopravy či hluku.

S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl ztotožnit ani se závěrem krajského soudu, dle kterého by navrhovatelka k založení aktivní procesní legitimace musela tvrdit, že byla na svých právech zkrácena existující, účinnou a závaznou částí změny územního plánu. Skutečnost, zda v nyní projednávaném případě byla stěžovatelka opravdu na svém vlastnickém právu dotčena, nemá vliv na přípustnost návrhu, a krajský soud se jí proto měl zabývat až při věcném posouzení návrhu.“

Podle rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2023, čj. 7 As 80/2023 – 39, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování najdete zde.