Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 11. června 2019, sp. zn. sp. zn. II. ÚS 1467/18, zabýval, mimo jiné, zajímavou otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatel v daném případě nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje, konkrétně nepodal dovolání k Nejvyššímu soudu. To však dle Ústavního soudu nelze v tomto případě klást stěžovateli k tíži, neboť odvolací soud ho nesprávně poučil o nemožnosti podat dovolání. Odmítnutí stěžovatelovy stížnosti pro nepřípustnost by tak v souladu s judikaturou Evropského soud pro lidská práva znamenalo porušení jeho práva na přístup k soudu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. […]
V praxi se setkáváme s problémy ohledně toho, jak vyložit plynutí lhůty podle § 102 odst. 3 stavebního zákona. Jsem přesvědčen, že je v tomto případě nutno respektovat ústavněprávní zásadu in dubio pro libertate a upřednostnit výklad, který méně zasahuje do vlastnického práva vlastníka předmětného pozemku. Je totiž vždy na obci, zda se rozhodne v rámci nového územního plánu určitý pozemek určit k zastavění, či nikoli. Náhrady podle § 102 stavebního zákona Právní úprava obsažená v § 102 odst. 2 stavebního zákona říká: „Vlastníkovi pozemku, kterému vznikla prokazatelná majetková újma v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu, náleží náhrada vynaložených nákladů na přípravu výstavby v […]
Díky novele katastrálního zákona z roku 2013 mohou lidé využívat službu Sledování změn v katastru nemovitostí. Tato služba je poskytována přímo Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a je jeho jedinou oficiální aplikací k tomuto účelu určenou. V rámci aplikace mohou osoby, které mají některé z tzv. věcných práv k nemovitosti nebo jsou účastníky řízení o nich, sledovat změny, ke kterým u těchto nemovitostí v katastru dochází. Které osoby jsou ke sledování oprávněné, co konkrétně mohou sledovat a další užitečné informace si můžete přečíst v tomto článku.
Před nedávnem zveřejnil ESLP na svých stránkách průvodce, který na 74 stranách předkládá nejdůležitější judikaturu k čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento průvodce je skvělým pomocníkem pro ty, kteří se chtějí u ESLP domáhat ochrany svého vlastnického práva, aby si byli jisti, že jejich nárok je možné pod článek 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě podřadit. Obsah se zaměřuje nejprve na samotné ustanovení o ochraně vlastnictví, které je blíže rozvedeno a jsou vysvětleny jednotlivé pojmy v něm užité. Autoři se snaží čtenářům (tedy právníkům, budoucím stěžovatelům, soudcům, atd.) objasnit, co je zahrnuto pod pojem majetek a jaké nároky může stěžovatel před ESLP uplatnit, aby […]
Strašákem pro obce a města, která mají nevyhovující územní plán, je nebezpečí, že budou muset platit investorům škodu za zmařené investice. Obec potřebuje nový územní plán, může si ale dovolit změnit stavební pozemky na nestavební nebo jinak zpřísnit regulaci území? Stejné dilema představují nejrůznější změny územních plánů, kdy se z polí stávaly lukrativní stavební parcely. Když soud takovou změnu jako nezákonnou zruší, co se stane? Na tyto otázky odpovídá nový manuál Změny územního plánu: co obci hrozí? Náhrady za zklamaná očekávání investorů.
V nálezu ze dne 30. dubna 2019 se Ústavní soud zabýval otázkou, zda může důsledkem legislativní změny dojít ex lege k automatickému prodloužení soudně nařízeného ochranného léčení nad rámec lhůty výslovně stanovené v soudním rozhodnutí. Stěžovateli bylo dne v srpnu 2013 Městským soudem v Brně uloženo ochranné léčení vykonávané formou lůžkové péče. Usnesením téhož soudu ze dne 11. 4. 2016 bylo vyhověno návrhu stěžovatele na změnu formy ochranného léčení na formu ambulantní a současně bylo stěžovateli ochranné léčení prodlouženo o 1 rok, tedy do dne 11. 4. 2017. O prodloužení ambulantního ochranného léčení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 99 odst. 6 trestního zákoníku ve znění zákona č. 330/2011. Jeho část, která je […]
Stěžovatelka (obchodní firma) se u soudu domáhala, aby byla její bývalé zaměstnankyni uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částka 420.000 Kč s úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že u ní žalovaná pracovala na základě pracovní smlouvy obsahující konkurenční doložku, v níž se zavázala zdržet se po dobu jednoho roku po ukončení pracovního poměru výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti stěžovatelky nebo která by měla vůči ní soutěžní povahu. Stěžovatelka se zavázala poskytnout žalované přiměřené peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění tohoto závazku. Pro případ nesplnění závazku žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši průměrného ročního platu, tedy (při základní měsíční mzdě žalované […]