Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Hanževački proti Chorvatsku dospěl k závěru o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle ESLP stěžovatel neměl zajištěn efektivní přístup k soudu z důvodu nepředvídatelné retroaktivní aplikace kritérií pro přípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k podmínkám detence ve věznici.
Obecně závazné vyhlášky zavádějící místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu nebo kanalizace (dále jen „Poplatek“) vydávané podle § 10c zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen („ZMP“) jsou pro obce stálým zdrojem řady potíží. Mezi jednu z nich patří nepochybně okamžik, kdy má být taková OZV vydána.
V usnesení Pl. ÚS 8/22 Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o vyškrtnutí stížnosti ze seznamu případů podle čl. 37 odst. 1 písm. c) Úmluvy není rozhodnutím, kterým bylo shledáno, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda. Takovéto rozhodnutí proto nezakládá důvod obnovy řízení před Ústavním soudem podle § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Tímto právním názorem se Ústavní soud odchýlil od právního názoru vysloveného v usneseních sp. zn. Pl. ÚS 6/14 a Pl. ÚS 10/14.
Včera velký senát Evropského soudu pro lidská práva odmítnul jako nepřijatelnou stížnost pana Grosama na nedostatky českého systému kárného řízení. Toto rozhodnutí následovalo po rozsudku „malého“ senátu (č. 19750/13), o kterém jsme již psali zde. Pokud ovšem tento „úspěch“ povede orgány ČR k tomu, že současný systém ponechá ve stávající podobě, dá se očekávat, že brzy někdo opět uspěje ve Štrasburku se stížností.
Naše děti jsou v domácím vzdělávání a klasickým školstvím jsou prakticky nepolíbené. Proto nás osobně v podstatě nezajímá, co se děje na základních školách, ale zjistili jsme, že to mnoho jiných rodičů trápí. Leží jim na srdci, aby jejich dítě bylo vychováváno tak, jak si přejí oni sami a jak je to kompatibilní s jejich hlubokým přesvědčením a světonázorem.
Jedním ze zajímavých aspektů respirátorů a roušek byla nepochybně změna přístupu společnosti k zahalování obličejů. Ještě před covidem Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že bariéra vytvořená veřejně proti ostatním na obličeji nikábovým závojem, může podkopávat společné žití, přičemž vzal v úvahu námitku francouzského státu, že obličej hraje zvláštní roli v sociální interakci. To už dnes nepochybně neplatí. Ze zahalování obličejů se stala akceptovaná norma a jen těžko budeme tvrdit, že nikáby jsou něco docela jiného než respirátory.
Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva vydává už od roku 2013 svůj zpravodaj o rozhodnutích štrasburského soudu s cílem přiblížit jeho rozhodovací činnost. Právě bylo zveřejněno první letošní číslo tohoto zpravodaje. V něm zmocněnec informuje také o rozhodnutí Janáček proti ČR, kterého jsme u ESLP dosáhli.
Nejvyšší soud se v rozsudku z 21. dubna 2023 zabýval podmínkami pro možnost uplatnit nárok na náhradu za nezákonné rozhodnutí podle zákona č. 82/98 Sb. v souvislosti s mimořádnými opatřeními vydávanými v rámci boje proti onemocnění Covid-19.
Po proběhlých prezidentských volbách se opakovaně v médiích ozývaly hlasy o tom, že se neúspěšný kandidát obrátí v případě neúspěchu ve vnitrostátním řízení také na Evropský soud pro lidská práva. Ten ale nedávno potvrdil, že prezidentské volby pod ochranu čl. 3 Protokolu č. 1 k Úmluvě nespadají.
V první půlce dubna se ve Štrasburku konalo důležité jednání velkého senátu ESLP. Případ se týká odborové asociace, která si stěžuje nato, že byla zbavena práva organizovat se a účastnit se veřejných akcí po přijetí opatření k řešení COVID-19 podle vyhlášky schválené švýcarskou Federální radou dne 13. března 2020.