Pokud jste si mysleli, že se na poli pandemickém už nic zajímavého neděje a doba koronavirová skončila, pak se pletete. Nejen, že se ještě pořád svádí právní bitva v českém rybníčku, ale dokonce i soud ve Štrasburku posuzuje další a další kauzy. Řadou z nich se musí prokousat kvůli naší advokátní kanceláři, která zastupuje klienty, kteří to s lidskými právy ještě pořád nevzdali.
Nejsme jediní, kdo si myslí, že se vláda, ať už nová nebo ta stará, s covidem „pere“ naprosto špatně. Jedním z pochybení je, že namísto toho, aby se léčili ti, kdo jsou snad koronaviry více ohroženi (a že ta skupina je poměrně dobře identifikovaná), jsou omezováni ti, kdo se o covid prakticky starat nemusí – například děti.
„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase”. Jan Neruda
V Praze strážci pořádku denně v metru chytí aspoň padesát narušitelů, kteří nenosí roušky. Většinu věcí ale prý řeší domluvou, na stanici je odvedena a k topení připoutána jen menší část případů. Teď ale konec legrácek a už jen vážně, jak je to s kontrolou dodržování oněch úžasných opatření, kterými je nařízeno nošení roušek, jejichž efekt je dle Maďara slovenského původu hlavně psychologický nikoli zdravotní?
Jak informuje ECHR Blog, řada mezinárodních institucí zdůraznila význam parlamentního a soudního dohledu nad vnitrostátními naléhavými politikami. Například generální tajemník Rady Evropy poznamenal, že jakákoli nouzová opatření „by měla být v souladu s ústavou […] a případně podléhat přezkumu ústavním soudem“.[1] Benátská komise zdůraznila význam parlamentního dohledu a soudního přezkumu, pokud jde o vyhlášení a prodloužení nouzového stavu.[2] Podobně OBSE požaduje silnější parlamentní dohled nad mimořádnými opatřeními.[3] OSN pak zdůraznila parlamentní kontrolu jako osvědčený postup a kritizovala slabý domácí dohled nad opatřeními exekutivy.[4]