Některé obce vydávají obecně závazné vyhlášky, kterými povolují nedodržování nočního klidu. Taková možnost by přitom měla být výjimkou, nikoliv pravidlem. Je ale samozřejmé, že se ne vždy obyvatelé vesnic a měst shodnou na tom, co je ještě v pořádku a kolik koncertů, zábav nebo jiných hlučných aktivit už je moc. V obci Píšť se domnívali, že každotýdenní akce dlouho do noci během teplejších měsíců roku je v pořádku, u veřejného ochránce práv to ale viděli jinak a OZV nechali přezkoumat Ústavním soudem.
Nejvyšší správní soud zařadil do své Sbírky rozhodnutí opravdu zajímavé rozhodnutí, které se týká regulace hlučných aktivit na území obce skrze obecně závaznou vyhlášku. Dospěl k závěru, že obce mohou chránit svoje občany před tím, aby je někdo zbytečně obtěžoval nepřiměřeným randálem, což může být pro mnoho samospráv inspirativní, zejména v době, kdy málokdo dobrovolně respektuje tzv. zlaté pravidlo společného soužití.
Veřejný ochránce práv řešil zajímavý případ týkající se prokazování toho, že byly všechny potřebné dokumenty řádně zveřejněny na úřední desce. Konkrétně šlo o to, zda byla informace o záměru samosprávy prodat nemovitý majetek dostupná i na online úřední desce. Ministerstvo vnitra, které mělo celou kauzu na stole jako první, potvrdilo, že dle relevantních podkladů zveřejnění proběhlo tak, jak mělo. Ombudsmanovi se to ale nezdálo, neboť ministerstvo vycházelo jen z dokladů, které mu předložil městys.
Jistě jste zaznamenali množící se zprávy o surovém testování seniorů v domovech a LDN, zkrátka v zařízeních sociální péče. Každý soudný člověk ví, že do takového ústavu se zpravidla dostanete tehdy, když už se o vás vaše rodina nechce nebo v některých případech skutečně doopravdy nemůže postarat. Současně jste v takovém stavu, kdy buď vaše tělo nebo vaše mysl nebo obojí odmítá poslušnost a jste v podstatě vydáni na milost světu okolo sebe, aniž byste se mohli bránit. A přesně tyto lidi si vláda vybrala jako terč pro své testy. Nevědí, jak se bránit, mohou být slabí, křehcí, rozrušení, vyděšeni a zmateni, nevědí, co se děje a proč. I kdyby […]
Že nám ministr zdravotnictví proti všem ústavním i zákonným pravidlům nařizuje nosit náhubky, všichni dobře víme. Může si ale dovolit zaměstnavatel cokoli po nás vyžadovat dokonce pod nejrůznějšími pohrůžkami?
S radostí upozorňujeme na jednu z absolutních bizarností roku 2020. Stát vám nařídí nosit roušku a když si ji vezmete, vyhodí vás za to od voleb. Článek k této podivnosti si přečtěte právě tady. Letošní volby jsou velkým testem demokracie a právního státu. Tisíce lidí šly volit s rouškou a komisím to bylo fuk. Že vůbec nevěděli kdo se pod zahaleným obličejem skrývá a kdo reálně volí, to byla jaksi fuk. Jiným lidem vyhrožovali policií za to, že se pár minut zdrželi ve volební místnosti bez roušek. Jsme opravdu zvědaví, jak o zarouškovaných volbách rozhodne Nejvyšší správní soud, na který se s důvěrou obracíme. Po kolikáté už? Člověk začíná po letech […]
„Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase”. Jan Neruda
V souvislosti s rouškovými opatřeními se nás provozovatelé stále častěji ptají: máme povinnost nařizovat lidem, aby si zahalili obličej, když u nás chtějí nakoupit? Protože mnozí podnikatelé mají obavy z toho, že jim hygieny uloží vysoké pokuty, když nechají zákazníky nezarouškované, rozhodli jsme se prozkoumat další taje zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
Ministerstvo zdravotnictví vydalo nová opatření, kterými po skončení nouzového stavu omezuje práva a svobody občanů. Opatření jsou nezákonná z řady důvodů. Úplně na prvním místě je potřeba konstatovat, že pokud opatření nevydává hlavní hygienik ČR, byla vydána v rozporu se zákonem.
Naše vláda bohužel vůbec nerozumí právu a zřejmě ani nemá dobré externí advokáty, kteří by jí vysvětlili, jak to Městský soud v Praze myslel, když jí vytkl, že v době nouzového stavu nechá rozhodovat ministra zdravotnictví. Premiér a ministr vnitra si z toho všeho sobě vlastními lišáckými myšlenkovými pochody dovodili, že je třeba udržovat zemi a lid v nouzovém stavu a do budoucna změnit zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tím by si vláda zajistila prakticky neomezené pravomoci i v „klidovém stavu“. Pravdu má advokát Tomáš Sokol, když říká, že novelu nemohou střízliví poslanci „odmávnout“.