Nejvyšší správní soud se v jednom rozsudku vyjadřoval k otázce, zda je třeba při umisťování záměru řešit soulad s cíli a úkoly územního plánování. Zabýval se i tzv. pohodou bydlení (kvalitou prostředí) a pohledovými imisemi neboli tím, že lidem vadí, když jim sousedé koukají do ložnice.
Nejvyšší správní soud rozhodoval v další zajímavé kauze – hlučných hudebních festivalech v pražském Braníku. Jedna paní z Chuchle se domáhala u Městského soudu ochrany před nezákonným zásahem stavebního úřadu spočívajícím v tom, že tento úřad nezahájil řízení směřující k odstranění staveb potřebných pro realizaci hudební produkce a celkově území nezkontroloval.
Některé obce vydávají obecně závazné vyhlášky, kterými povolují nedodržování nočního klidu. Taková možnost by přitom měla být výjimkou, nikoliv pravidlem. Je ale samozřejmé, že se ne vždy obyvatelé vesnic a měst shodnou na tom, co je ještě v pořádku a kolik koncertů, zábav nebo jiných hlučných aktivit už je moc. V obci Píšť se domnívali, že každotýdenní akce dlouho do noci během teplejších měsíců roku je v pořádku, u veřejného ochránce práv to ale viděli jinak a OZV nechali přezkoumat Ústavním soudem.
Nejvyšší správní soud zařadil do své Sbírky rozhodnutí opravdu zajímavé rozhodnutí, které se týká regulace hlučných aktivit na území obce skrze obecně závaznou vyhlášku. Dospěl k závěru, že obce mohou chránit svoje občany před tím, aby je někdo zbytečně obtěžoval nepřiměřeným randálem, což může být pro mnoho samospráv inspirativní, zejména v době, kdy málokdo dobrovolně respektuje tzv. zlaté pravidlo společného soužití.
Zajímavou otázkou se dnes zabývali soudci Nejvyššího správního soudu. Rozhodovali o tom, zda se správní orgány dostatečně vypořádaly s otázkou, zda imise z komína zasáhnou okna v patře sousedního domu. NSS zrušil jak rozhodnutí Krajského soudu v Praze, tak Krajského úřadu Středočeského kraje a věc vrátil správnímu úřadu k dalšímu řízení. Proč? To si nyní řekneme.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jakým způsobem se posuzují v řízeních před stavebním úřadem tzv. sousedské imise – zastínění, hluk, vibrace, zápach a podobně. Žalobci, kterým nevyhověl magistrát hl. m. Prahy, ani Městský soud v Praze uplatnili v řízení zajímavou námitku – ztrátu solárních zisků. Protože se jedná o věc nepříliš obvyklou, stojí za to se podívat na to, co k tomuto tématu v rámci řešení případu padlo za argumenty.
Nejčastějším důvodem, pro který se občané rozhodnout vyjádřit nesouhlas s výstavbou v jejich sousedství, jsou negativní dopady plánovaného záměru. Může se jednat o zvýšení hlučnosti, dopravní vytížení komunikace, zhoršení ovzduší, zastínění jejich nemovitosti, zhoršení výhledu nebo další vlivy, které se dají podřadit pod klíčový pojem pohoda bydlení, resp. kvalita prostředí.