Nejvyšší správní soud se při přezkumu jedné z mnoha změn Územního plánu hl. m. Prahy zabýval otázkou kontinuity stanovisek dotčených orgánů uplatněných k územně plánovací dokumentaci.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu. V rozsudku nenajdeme žádné nové názory, jedna z myšlenek ale stojí za zvýraznění. NSS se totiž vyjádřil k tomu, zda by teoreticky dobře odůvodněné stanovisko dotčeného orgánu bylo s to nahradit chybějící odůvodnění samotného opatření obecné povahy.
Nejvyšší správní soud řešil zajímavou věc – kontinuitu závazných stanovisek. V posuzované věci šlo o to, že dotčený orgán vydal v rámci pořizování územního plánu stanovisko, ale závazné stanovisko vydané následně pro účely územního řízení tomuto prvnímu stanovisku neodpovídalo. Co k tomu řekl městský soud a co NSS, si řekneme v tomto textu.
Otázka: Jaké jsou podmínky pro vymezení zastavitelných ploch změnou územního plánu?
Otázka: Jsou stanoviska dotčených orgánů vydaná během procesu územního plánování pro návrh územního plánu závazná?