Jedním typem záměrů, které mívají značný vliv na pohodu bydlení (kvalitu prostředí) vlastníků sousedních nemovitostí, jsou průmyslové a skladovací haly. Ty své okolí zatěžují zejm. hlukem, ale také dalšími imisemi (prach, vibrace, vibrace apod.) z pojíždějících nákladních aut, mohou vzhledem ke svým rozměrům zhoršovat pohledy (na místo výhledu na zeleň je zde nově výhled na obří plechovou „krabici“), problém může způsobovat také nedostatečně propracované řešení odtoku srážkových vod.
Nejvyšší správní soud se ještě jednou zabýval místním referendem v obci Statenice. O jednom z rozhodnutí jsme už psali zde. NSS se napotřetí vyjadřoval k možnosti podat návrh na konání referenda elektronicky a k odvolatelnosti podpisu na podpisové listině.
V rámci naší minisérie o plánovacích smlouvách podle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon se dostáváme k ošemetné otázce: Má investor nárok na uzavření plánovací smlouvy? Pokud ano, v jaké situaci? Pojďme se podívat na paragrafy a judikaturu.
Mnohé obce a města zatím netuší, jaké výzvy přinesla plná účinnost nového stavebního zákona od 1. 7. 2024 ve vztahu k uzavírání smluv s developery i běžnými stavebníky. Na některé otázky poskytnou odpověď až soudy, ale praxe se nezastaví a cílem tohoto příspěvku je tak poskytnout doporučení, jak postupovat již nyní.
Nejvyšší správní soud rozhodoval ve sporu o tom, zda mohl odvolací orgán výjimečně zamítnout odvolání účastníka opomenutého ve stavebním řízení v prvním stupni a sám vypořádat jeho věcné námitky proti stavebnímu povolení. S takovým postupem ale dotčený soused nesouhlasil a NSS mu dal za pravdu. Proč?
V rozhodnutí z dubna 2022 se Nejvyšší správní soud zabýval zákonností odvodu za porušení rozpočtové kázně, který byl uložen za to, že žalobce převedl práva a povinnosti z dotační smlouvy na jiný subjekt. Jedná se o věc, na kterou by si příjemci měli dát vždy pozor a pokud takovou změnu plánují, měli by ji včas konzultovat s poskytovatelem.
Zatímco veřejnoprávní kontrolu příjemce dotace provádí nejčastěji samotný poskytovatel dotace, rozhodnout o porušení rozpočtové kázně má pravomoc pouze příslušný správce daně. V řízení o správě odvodu za porušení rozpočtové kázně má příjemce dotace postavení daňového subjektu. Podstatné je určení, který orgán má vést řízení o odvodu a případném penále a který orgán rozhoduje o podaném odvolání.
V rozsudku ze 23. 6. 2023 se Nejvyšší správní soud postavil za obec jako příjemce dotace ve sporu o to, zda poskytovatel má nebo nemá příjemci vyplatit část přislíbené dotace na sanaci bývalé skládky. Zdůraznil, že v případě pochybností ohledně výkladu dotační smlouvy se uplatní výklad ve prospěch příjemce dotace.
Ve věci řízení o stanovení odvodu (či penále) za porušení rozpočtové kázně jde také o čas. Podle § 22 odst. 13 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů („malá rozpočtová pravidla“), lze odvod a penále uložit do 10 let počítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně. Deset let se zdá jako hodně, ale někdy to v rámci právních bitev uteče, jako nic. Řízení mohou prodloužit neočekávané změny zákona a chyby, které těžko mohl někdo předvídat, jako tomu bylo ve věci řešené nedávno u NSS.
Nejvyšší správní soud na konci dubna 2023 potvrdil již správními soudy dříve vyslovený názor, že v řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně není odvolací orgán vázán zásadou zákazu reformace in peius a může tedy rozhodnout v neprospěch účastníka a odvod i zvýšit. Je ale dobré vědět, že odvolací orgán musí splnit určité náležitosti, aby jeho postup obstál.