Nejvyšší správní soud rozhodoval ve sporu o tom, zda mohl odvolací orgán výjimečně zamítnout odvolání účastníka opomenutého ve stavebním řízení v prvním stupni a sám vypořádat jeho věcné námitky proti stavebnímu povolení. S takovým postupem ale dotčený soused nesouhlasil a NSS mu dal za pravdu. Proč?
Stěžovatel tvrdil dotčení na právech například nadlimitní hlukovou zátěží v souvislosti s nově vyvolaným automobilovým provozem, ohrožením kvality i množství vod v průběhu výstavby i při užívání stavby, nadlimitní imisní zátěží a pokácením dřevin rostoucích mimo les. Všechny tyto otázky věcně podle jeho názoru měla řešit kromě projektové dokumentace i závazná stanoviska, a proto měl pražský Magistrát předložit závazná stanoviska k přezkumu správním orgánům, které jsou nadřízeny správním orgánům příslušným k vydání závazného stanoviska a nikoli si posoudit námitky k těmto otázkám sám jako nedůvodné.
Opomenutí účastníka je vadou, kterou zpravidla není možné v odvolacím řízení napravit
NSS k tomuto konstatoval: „V této věci není spor o to, že stěžovatel měl být účastníkem stavebního řízení o povolení stavby obchodního domu Kaufland Křeslice a o povolení komunikace a parkoviště k němu. Stavební úřad však se stěžovatelem jako s účastníkem od počátku řízení nejednal, celé stavební řízení v prvním stupni proběhlo bez stěžovatelovy účasti. Magistrát uznal stěžovatele za účastníka řízení až později – poté, co bylo vydáno stavební povolení. Stěžovatel podal proti stavebnímu povolení odvolání (v několika doplněních), v němž žádal, aby magistrát zrušil stavební povolení a aby stavební úřad vedl nové řízení za jeho řádné účasti, v němž by stěžovatel mohl uplatnit své námitky.
V odvolání současně uvedl některé věcné výhrady proti stavebnímu povolení. Magistrát dbal na ochranu dobré víry stavebníka a stavební povolení nezrušil. Sám vypořádal stěžovatelovy věcné odvolací námitky a shledal je nedůvodnými… Na tento rozsudek navázala i pozdější judikatura NSS. Ta zachovává přístup, podle něhož je opomenutí účastníka řízení jednou z nejzávažnějších vad správního řízení, kterou zpravidla nelze v odvolacím řízení napravit. Jen zcela výjimečně není v těchto případech nutné zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a takové rozhodnutí odvolacího orgánu musí být velmi pečlivě odůvodněno. Jde o výjimku z pravidla, která se uplatní jen v krajních případech, v nichž jsou námitky tohoto opomenutého účastníka zjevně šikanózní anebo zjevně nedůvodné.“
Nevadí, že uplatněné námitky by samotné uskutečnění záměru nezvrátily
Stěžovatel ale nesouhlasil s tím, že by jeho námitky byly šikanózní nebo snad zcela bezdůvodné. Městský soud mu za pravdu nedal, ale NSS věc viděl jinak (však taky šlo o stavbu obchodního centra, komunikace a parkoviště k němu v blízkosti stěžovatelova rodinného domu a s něčím takovým by chtěl sousedit málokdo): „NSS shrnuje, že minimálně některé odvolací námitky nelze označit za zjevně nedůvodné: odpověď na ně vyžaduje hlubší zkoumání skutkového a právního stavu věci.
Není možné jednoduše říci, že jejich uplatnění by na výsledku řízení evidentně nic nezměnilo, neboť nelze vyloučit, že by (byť v podrobnostech) mohly ovlivnit obsah stavebního povolení (jeho konkrétních podmínek). Nevadí, že samotné uskutečnění stavebního záměru by zvrátit nemohly a že stavba obchodního domu by nejspíš byla povolena tak jako tak, neboť takto hrubě podmínky pro výjimečný postup stanoveny nejsou a ani nemohou být. Takové pojetí by nepřípustně vyprazdňovalo práva účastníků řízení: ta by totiž musela ustoupit vždy, když by měl celkový výsledek řízení (existence nové stavby) zůstat stejný.“
Ani argumentace dobrou vírou stavebníka neobstála
Magistrát to na soud zkoušel s tzv. dobrou vírou stavebníka, NSS ale takovou návnadu nespolkl: „Magistrát dospěl k závěru, že převáží dobrá víra stavebníka v právní moc stavebního povolení nad právy opomenutého účastníka. Vedlo jej k tomu přesvědčení, že podrobně vypořádal všechny věcné námitky, které stěžovatel v odvolacím řízení uplatnil proti stavebnímu povolení – a shledal je nedůvodnými. Lze tak podle magistrátu předpokládat, že by stavební úřad i při novém projednání věci nejspíš rozhodl stejně a stavbu by znovu povolil. Za těchto okolností je třeba dát přednost dobré víře stavebníka a odvolání zamítnout.
NSS naproti tomu výše vysvětlil, že závěry magistrátu o zjevné nedůvodnosti stěžovatelových odvolacích námitek nejsou správné. Výsledek poměřování tedy nemůže obstát, protože magistrát ve skutečnosti neposuzoval, nakolik byl stavebník v dobré víře, ale jen postavil fakt pravomocného stavebního povolení proti údajné zjevné nedůvodnosti stěžovatelových námitek. Tento posledně uvedený předpoklad ale soud právě vyvrátil.“
Podle rozsudku NSS ze dne 30. 8. 2023, čj. 10 As 543/2021 – 74, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich článků k problematice územního a stavebního řízení najdete zde.