Dne 22. 12. 2015 vydal Ústavní soud nález sp. zn. I. ÚS 2844/14 (vyhlášený dne 13. 1. 2016), jímž vyhověl ústavní stížnosti, v níž stěžovatelky (matka a sestra zemřelého) brojily proti výši přiznané náhrady nemajetkové újmy, která jim byla způsobena úmrtím jejich syna, resp. bratra. Ústavní soud v tomto nálezu vyslovil významný právní názor ve vztahu k otázce přiměřené výše zadostiučinění v penězích kompenzující úmrtí osoby blízké.
Nálezem ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 3599/15 (vyhlášen dne 10. 2. 2016), zamítl Ústavní soud ústavní stížnost státní příspěvkové organizace Psychiatrická léčebna Šternberk s konstatováním, že rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách nebyla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody. Současně tímto nálezem Ústavní soud vyslovil zásadní právní názor, dle nějž ustanovení § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. prosince 2013, nelze v současné době použít jako právní základ pro přiznání nároku na zaplacení jím stanoveného regulačního poplatku.
V dnešním článku se blíže podíváme na otázku, zda lze započtení doby strávené v nezákonné vazbě do uloženého trestu odnětí svobody považovat za dostatečnou kompenzaci nemajetkové újmy, která odsouzenému vznikla v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, jimiž byl odsouzený vzat do vazby (ponechán ve vazbě). Odsouzení k trestu odnětí svobody následující po zákonné vazbě Nejdříve se podíváme na situaci, kdy je pachatel vzat do vazby v souladu s právními předpisy a následně je odsouzen k trestu odnětí svobody: Podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, […]
Nejvyšší soud usnesením z října 2015, které nám však bylo doručeno až před několika dny, vyhověl našemu dovolání a zrušil rozhodnutí Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, kterými byl náš klient uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Ve svém vyjádření k dovolání se na naší stranu postavil i Nejvyšší státní zástupce, který jednoznačně souhlasil s naší argumentací týkající se nesprávního postupu výše jmenovaných soudů. Skutkový stav Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky se dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by […]