Ve věci řízení o stanovení odvodu (či penále) za porušení rozpočtové kázně jde také o čas. Podle § 22 odst. 13 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů („malá rozpočtová pravidla“),  lze odvod a penále uložit do 10 let počítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně. Deset let se zdá jako hodně, ale někdy to v rámci právních bitev uteče, jako nic. Řízení mohou prodloužit neočekávané změny zákona a chyby, které těžko mohl někdo předvídat, jako tomu bylo ve věci řešené nedávno u NSS.

O co v daném případě šlo?

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal zrušení rozhodnutí ministerstva financí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen platební výměr Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad ze dne 13. 8. 2020, č. 7/2020, č. j. RRSZ 4235/2020. Tím byl žalobci podle § 22 odst. 11 písm. b) a odst. 8 malých rozpočtových pravidel ve znění účinném do 31. 12. 2021, sdělen předpis penále ve výši 6 518 006 Kč za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, a to za období od 26. 2. 2011 do 14. 12. 2016.

Krajský soud rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. 16 Af 29/2021 podanou žalobu zamítl, neboť v ní uplatněné námitky neshledal důvodnými. Žalobce tak podal kasační stížnost k NSS. Při jejím projednávání však Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti zjistil, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozsudku podle § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a která zároveň brání vypořádání jakýchkoli kasačních námitek uplatněných stěžovatelem.

Jakou chybu NSS krajskému soudu vytknul?

NSS uvedl: „Podle § 69 s. ř. s. je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla.

Stěžovateli uložil penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, který byl příslušný rozhodovat ve věcech tohoto typu podle § 22 odst. 11 písm. b) malých rozpočtových pravidel, ve znění účinném do 31. 12. 2021. O odvolání proti jeho rozhodnutím rozhodovalo podle § 22 odst. 12 malých rozpočtových pravidel, ve znění účinném do 31. 12. 2021, Ministerstvo financí.

V důsledku přijetí zákona č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, však byly zrušeny regionální rady regionů soudržnosti (srov. čl. II bod 1 citovaného zákona). Tento zákon zároveň s účinností od 1. 1. 2022 novelizoval § 22 odst. 11 písm. b) malých rozpočtových pravidel tak, že o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně v případě peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu regionální rady regionu soudržnosti rozhoduje finanční úřad. Výše zmíněné ustanovení o příslušnosti Ministerstva financí v § 22 odst. 12 malých rozpočtových pravidel bylo zrušeno bez náhrady.

Nadále se tudíž uplatní obecné pravidlo uvedené v § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky…, podle nějž Odvolací finanční ředitelství vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům, a tedy i orgánu oprávněného rozhodovat o odvolání proti jejich rozhodnutím [srov. § 114 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád…,  který se podle § 22 odst. 15 malých rozpočtových pravidel použije i na správu odvodů za porušení rozpočtové kázně uložených dle tohoto zákona].“

Jak je to s přechodnými ustanoveními?

„Podle přechodného ustanovení čl. IX bodu 4 zákona č. 251/2021 Sb. platí, že řízení nebo jiné postupy podle bodu 1 zahájené u Ministerstva financí dokončí Ministerstvo financí i v případech, kdy jeho působnost přechází ode dne 1. ledna 2022 na orgány Finanční správy České republiky.

Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval velmi podobným přechodným ustanovením v zákoně o Finanční správě; konkrétně se jednalo o § 19 odst. 4, dle nějž řízení a postupy, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly ministerstvem ukončeny, dokončí ministerstvo i v případech, kdy působnost ministerstva přechází ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na orgány finanční správy (pozn. NSS: „ministerstvem“ se zde míní Ministerstvo financí). Dospěl tehdy přitom k výkladu, že ministerstvo dokončí jen ta řízení, která nebyla před účinností zákona o Finanční správě pravomocně ukončena (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8 Afs 48/2013-31, ze dne 6. 6. 2014, č. j. 4 As 48/2014-71, či ze dne 9. 4. 2015, č. j. 9 Afs 130/2014-39).“

NSS „neshledal důvod vykládat podobně formulovaný čl. IX bod 4 zákona č. 251/2021 Sb. odlišně. Toto ustanovení sice výslovně nehovoří o řízeních nebo jiných postupech, které nebyly ukončeny, avšak z toho, že řeší otázku, kdo určitá řízení dokončí, je zřejmé, že nutně musí mířit na řízení neukončená; potvrzuje to i důvodová zpráva, která přechodné ustanovení zdůvodňuje tím, „aby u probíhajících řízení nedocházelo k nedůvodným průtahům mezi orgány veřejné správy“ a aby byla pro účastníky řízení zachována kontinuita (srov. sněmovní tisk č. 780/0, 8. volební období, www.psp.cz). S ohledem na odkazovanou prejudikaturu je tedy třeba dovodit, že čl. IX bod 4 zákona č. 251/2021 Sb. se vztahuje pouze na ta řízení, která nebyla pravomocně ukončena před 1. 1. 2022. Toliko tato řízení dokončí Ministerstvo financí, ve všech ostatních případech jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství (a to i pro případ, že by dříve vydané rozhodnutí Ministerstva financí bylo následně zrušeno např. správním soudem).“

Co NSS uvedl na závěr?

„Jelikož správní řízení v nyní projednávané věci pravomocně skončilo ještě před 1. 1. 2022 [napadené rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 21. 4. 2021 nabylo právní moci téhož dne (srov. přípis žalovaného ze dne 4. 6. 2021)], čl. IX bod 4 zákona č. 251/2021 Sb. na něj nedopadá. S ohledem na výše citovaný § 69 s. ř. s. se proto ke dni 1. 1. 2022 účastníkem řízení (žalovaným) namísto Ministerstva financí stalo Odvolací finanční ředitelství. Krajský soud však nadále jednal s Ministerstvem financí; první úkon vůči žalovanému po této změně představovalo rozhodnutí ve věci samé ze dne 14. 9. 2022 a odeslání rozsudku žalovanému následujícího dne. Tím krajský soud zatížil napadený rozsudek vadou, která mohla mít vliv na jeho zákonnost (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2020, č. j. 4 As 155/2020-42, č. 4105/2021 Sb. NSS).“

NSS tak rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.).

Podle rozsudku NSS ze dne 18. května 2023, č.j. 2 Afs 233/2022 – 56, dostupný na wwwnssoud.cz

Více našich článků k problematice dotací, najdete zde.