Krajský soud v Praze již několikrát řekl, že územní plán může určit i to, kolik bytů smí mít jeden rodinný dům, jedinou podmínkou je, že bude pořízen tzv. s prvky regulačního plánu. Teď tento pohled potvrdil i Nejvyšší správní soud.
Konkrétně NSS řekl: „Z uvedeného je patrné, že část územního plánu stěžovatelky, která zakazovala výstavbu rodinných domů s více byty, je v rozporu s hmotným právem, konkrétně s § 43 odst. 1 stavebního zákona, neboť taková úprava územnímu plánu vůbec nenáleží. Tento regulativ sám o sobě nijak nesouvisí s funkčním využitím ploch ani s vnějším uspořádáním zástavby z hlediska urbanistických hodnot.
Navíc je patrné, že se stěžovatelka omezením počtu bytů v rodinném domě za současné deklarované podpory vícegeneračního bydlení pokouší určovat spíše způsob soužití v jednotlivých domech a případně i věkovou skladbu obyvatel (z její kasační stížnosti je zřejmé, že v jednotlivých bytech očekává oproti jednobytovým rodinným domům vyšší podíl dětí na úkor starších lidí, což je pro stěžovatelku vzhledem k vyčerpané kapacitě školek a základních škol nevyhovující); k tomu však územní plán sloužit nemůže.
Pokud stěžovatelka hodlala úpravu omezující počet bytů v rodinných domech do územního plánu zahrnout, mohla to v souladu s § 43 odst. 3 stavebního zákona učinit pouze tak, že by v zadání územního plánu (jeho změny) výslovně stanovila, že bude pořízen územní plán nebo jeho vymezená část s prvky regulačního plánu, a případně tomu přizpůsobila vedené řízení tak, aby splňovalo požadavky jak pro projednání územního plánu, tak i regulačního plánu (§ 57 stavebního zákona). To však stěžovatelka neučinila.“
Podle rozsudku NSS ze dne 26. 7. 2024, čj. 5 As 100/2023 – 26, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich textů k problematice územního plánování zde.