Na podzim 2024 vyslovil Krajský soud v Praze zajímavý názor k ošemetnému § 307 odst. 2 nového stavebního zákona, ze kterého plyne, že pasivní vlastník (ten, kdo neuplatnil připomínky v rámci veřejného projednání územního plánu) nemůže jít k soudu a dožadovat se zrušení daného opatření obecné povahy. Konkrétně soudci řešili, zda je či není možné § 307 odst. 2 použít i na územní plány pořizované podle starého stavebního zákona. Protože jde o důležitou otázku, dovolujeme si tentokrát delší citaci z rozsudku.
Rozhodování se mezitím, jestli se použije nový stavební zákon, nebo ten starý, je poměrně obtížnou disciplínou a nepochybně ještě bude probíhat řada sporů o to, jestli se při územním plánování nebo povolování záměru postupovalo správně.
Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Hanževački proti Chorvatsku dospěl k závěru o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle ESLP stěžovatel neměl zajištěn efektivní přístup k soudu z důvodu nepředvídatelné retroaktivní aplikace kritérií pro přípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k podmínkám detence ve věznici.
V první půlce dubna se ve Štrasburku konalo důležité jednání velkého senátu ESLP. Případ se týká odborové asociace, která si stěžuje nato, že byla zbavena práva organizovat se a účastnit se veřejných akcí po přijetí opatření k řešení COVID-19 podle vyhlášky schválené švýcarskou Federální radou dne 13. března 2020.