Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Hanževački proti Chorvatsku dospěl k závěru o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podle ESLP stěžovatel neměl zajištěn efektivní přístup k soudu z důvodu nepředvídatelné retroaktivní aplikace kritérií pro přípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k podmínkám detence ve věznici.
Nález ústavního soudu byl aplikován retroaktivně bez toho, aby měl stěžovatel možnost jeho podmínky splnit
V letech 2008 až 2013 byl stěžovatel držen v různých chorvatských věznicích. V říjnu 2020 podal ústavní stížnost proti civilnímu rozsudku, který zamítnul jeho žalobu, na odškodnění za podmínky detence ve vězení. Jeho stížnost Ústavní soud prohlásil za nepřijatelnou na základě rozhodnutí čj. U-III-2757/2018 ze dne 4. února 2020 z důvodu, že stěžovatel nevyčerpal dostupné preventivní prostředky nápravy.
Po vydání nálezu Ústavního soudu čj. U-III-2757/2018 se jednotlivec nemohl s úspěchem obrátit na chorvatský ústavní soud, pokud během pobytu ve věznici nevyčerpal preventivní prostředky nápravy (stížnost k vedení věznice a/nebo přímo k soudci, který měl na starost výkon trestu). Tento požadavek ale v dřívější judikatuře ústavního soudu obsažen nebyl.
Podstatou věci tak byla skutečnost, že nález Ústavního soudu čj. U-III-2757/2018 byl vůči stěžovateli aplikován retroaktivně bez toho, aby existovalo jakékoliv přechodné období. Přitom období, kterého se týkal civilní řízení na odškodnění, značně předcházelo tomuto nálezu Ústavního soudu a v dané době judikatura využití preventivních prostředků nápravy nevyžadovala. Podle ESLP nový požadavek neměl být vůči stěžovateli uplatňován, neboť to bylo pro něj zcela překvapivé. Ze strany chorvatského ústavního soudu tak došlo k porušení stěžovatelova práva na přístup k soudu.
Rozsudek ve věci Hanževački proti Chorvatskzu č. 49439/21 ze dne 5. 9. 2023 je v angličtině dostupný zde.
Více našich článků k problematice ESLP najdete zde.