Opakovaně se setkáváme s žádostmi klientů či jejich obhájců, abychom pomohli s přípravou stížnosti do Štrasburku ve věci zamítnutí návrhu na obnovu řízení. Evropský soud pro lidská práva ale jasně judikuje, že Úmluva nezaručuje právo na obnovu řízení a stížnosti v případech, kdy klient neúspěšně usiloval o obnovu řízení v trestní věci, jsou odsouzeny k neúspěchu, jak jsme psali už zde.
Spravedlivostí původního trestního řízení se ESLP už zabývat nemohl
Tyto závěry ESLP nyní zopakoval ve věci Kramný proti České republice. Odsouzený v mediálně známé kauze podal žádost o obnovu řízení. Tu Krajský soud v Ostravě v únoru 2023 žádost zamítl s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky dle § 278 odst. 1 trestního řádu. V nově zpracovaných znaleckých posudcích byl obsažen odlišný názor na již známá fakta, nebyly v nich obsaženy nové skutečnosti. Zbylé důkazy byly známy již v původním řízení, případně je soud považoval za nerelevantní. Vrchní soud v Olomouci v srpnu 2023 závěry krajského soudu potvrdil a také Ústavní stížnost byla odmítnuta.
Pokud jde o posouzení samotné stížnosti, ESLP nejprve konstatoval, že vina stěžovatele byla pravomocně prokázána v trestním řízení, v jehož průběhu byla posouzena řada důkazů včetně několika znaleckých posudků. odsuzující rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen odvolacím soudem a opravné prostředky následně podané k Nejvyššímu a Ústavnímu soudu byly v roce 2018 neúspěšné. Stěžovatel tehdy nepodal stížnost k Soudu, a proto se Soud nemůže zabývat spravedlivostí původního řízení.
Úmluva nezaručuje právo na obnovu řízení
Pokud jde o posouzení podané stížnosti stran zamítnutí návrhu na obnovu řízení, ESLP připomněl, že Úmluva nezaručuje právo na obnovu pravomocně skončeného řízení (Moreira Ferreira proti Portugalsku (č. 2), č. 19867/12, rozsudek ze dne 11. července 2017, § 60). Trestní větev článku 6 se vztahuje pouze na osoby “obviněné z trestného činu”, což nezahrnuje osoby již pravomocně odsouzené. Podle ustálené judikatury tedy ESLP není oprávněn přezkoumávat řízení o obnově trestního řízení (Franz Fischer proti Rakousku, č. 27569/02, rozhodnutí ze dne 6. května 2003).
ESLP může přezkoumat obnovené řízení pouze v případě, že by žádost o obnovení vedla automaticky k úplnému přezkoumání případu (Moreira Ferreira proti Portugalsku, cit. výše, § 60). Tak tomu ovšem v případě stěžovatele nebylo. V českém právu jsou stanoveny
specifické podmínky pro obnovu řízení, které stěžovatel nesplnil. Takový přístup, který slouží k ochraně právní jistoty, není sám o sobě v rozporu s Úmluvou. ESLP už dříve konstatoval, že přezkum v rámci obnovy řízení nemá být zaměňován s odvoláním a má být omezen na nápravu justičních omylů a zjevných nespravedlností.
Pouhá možnost existence odlišných názorů na věc není důvodem pro přezkum (Bujniţa proti Moldavsku, č. 36492/02, rozsudek ze dne
16. ledna 2007, § 20). Soud neshledal důvod se od dosavadní praxe odchýlit, a stížnost stěžovatele proto odmítl pro neslučitelnost
ratione materiae s článkem 6 Úmluvy. Tento osud následovala také stížnost na poli čl. 13 Úmluvy.
Popis tohoto případu najdete v češtině ve Zpravodaji KVZ.