Stále se na nás obracejí zástupci obcí a měst, kteří se domnívají, že pokud územní plán výslovně v nezastavěném území nepovoluje výstavbu solárních či větrných elektráren, tak je v území nelze realizovat. Opak je pravdou!
Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s ministerstvem životního prostředí vydaly metodiku, ve které tvrdí, že pokud obec nechce v územním plánu OZE, musí je skutečně výslovně vyloučit. Jinými slovy musí být v územním plánu napsáno, že konkrétně OZE jsou nepřípustné. Kdyby naopak v územním plánu byl pouze výčet toho, co je přípustné a vše ostatní by bylo označeno za nepřípustné, údajně to nestačí. NSS s tím ale nesouhlasí a má pravdu.
Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo pro místní rozvoj mají pro obce novou metodiku týkající se agrovoltaiky. Zajímavé jsou závěry týkající se územního plánování, protože výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou technickou infrastrukturou, kterou je možné realizovat v nezastavěném území vždy, leda by to územní plán výslovně vylučoval. Metodika dokonce dospívá k poněkud diskutabilnímu a problematickému závěru, že jde i o stavbu pro zemědělství.
V důsledku dnešního tlaku na výstavbu obnovitelných zdrojů energie a kvůli jejich upřednostňování oproti jiným veřejným zájmům se stále více starostek a starostů, spolků nebo občanů setkává s tím, že si právě jejich obec (nebo tu sousední) vyhlídl investor jako vhodné místo k realizaci svého záměru – výstavby obří plochy fotovoltaiky nebo extrémně vysokých stožárů větrných elektráren.
Na konci října 2025 odstupující vláda Petra Fialy schválila zadání změny č. 2 Územního rozvojového plánu. Tato změna se bude týkat vymezení tzv. akceleračních oblastí, ve kterých se budou ve zrychleném režimu povolovat obnovitelné zdroje energie – větrné a solární elektrárny podle zákona č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie.
Jedna obec se poměrně dlouho a komplikovaně snažila zabránit tomu, aby na jejím území vyrostla další malá vodní elektrárna, která navíc měla fungovat v místě, které je čile využíváno místními i přespolními k rekreaci. Územní plán, který chrání lokalitu před znehodnocením u soudu obstál.
Některé obce se zuby nehty brání přímé demokracii a v referendech a potažmo v občanech vidí nepřítele. Pak musí nastoupit soudy, které proti vůli obce vyhlásí referendum. Nejinak tomu bylo v případě větrných elektráren v obci Nové Dvory. Jistě nešlo o poslední případ. Naopak lze očekávat, že kvůli mnohdy až nevybíravému tlaku investorů na výstavbu OZE a kvůli legislativě, která OZE téměř absolutně preferuje před jinými veřejnými zájmy, se právě z fotovoltaiky a větrných elektráren stanou předměty mnoha sporů.
Od 1. 8. 2025 je účinný zákon 249/2025 Sb., kterým byl do zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie vložen nový poplatek za větrné elektrárny. V tomto článku odpovídáme časté dotazy, které obce a města k tomuto poplatku vznášejí.
Poněkud děsivý projekt rekodifikace územního plánování se posunul do další fáze. MMR zveřejnilo principy reformy. Jedním z nich má být zavedení akceleračních zón pro výstavbu dostupného bydlení v exponovaných lokalitách. Zní to velmi zlověstně a samosprávám to zcela jistě nepřinese nic dobrého. Předzvěstí toho, že se s rekodifikací máme na co těšit, je, že prvním krokem, ke kterému se MMR uchýlilo, je tlak na zrušení jednotného standardu územních plánů, se kterým většina subjektů nesouhlasí, jak je patrné z připomínkového řízení.
Obří fotovoltaické elektrárny mají řadu velmi negativních dopadů. Vytvářejí tepelný ostrov a poškozují mikroklima v okolí, ničí biotopy a fragmentují krajinu. Proto by jejich výstavba měla být regulována. Namísto toho české zákony dovolují stavět FVE a VTE prakticky všude bez jakýchkoliv limitů. Když se některé obce pokusí OZE omezit v územních plánech, nejen že se strašně zapotí na jejich odůvodnění, ale mají i slušnou “šanci”, že stejně nakonec neuspějí a budou muset strpět desítky hektarů solárních panelů.