Investoři, kteří chtějí v obci stavět větrné nebo solární elektrárny, častokrát přijdou za zastupiteli s plánovací smlouvou. Jejich návrhy jsou ale většinou pro samosprávy nevýhodné nebo jsou dokonce špatně sepsané. Proto by se měli představitelé obce vždycky velmi dobře rozmyslet, než na nabídku kývnou.
Místní referenda o větrných nebo solárních elektrárnách jsou stále častější a nevypadá to, vzhledem k tlaku na realizaci OZE, že by jejich proud měl ustat. Protože se stává, že se starosta, jenž by rád s investory spolupracoval, uzavřel smlouvu a inkasoval peníze, neshodne s představami obyvatel, kteří nechtějí elektrárnu za humny, dochází k soudním sporům. Jeden z nich právě řešil Krajský soud v Praze.
Stále se na nás obracejí zástupci obcí a měst, kteří se domnívají, že pokud územní plán výslovně v nezastavěném území nepovoluje výstavbu solárních či větrných elektráren, tak je v území nelze realizovat. Opak je pravdou!
Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s ministerstvem životního prostředí vydaly metodiku, ve které tvrdí, že pokud obec nechce v územním plánu OZE, musí je skutečně výslovně vyloučit. Jinými slovy musí být v územním plánu napsáno, že konkrétně OZE jsou nepřípustné. Kdyby naopak v územním plánu byl pouze výčet toho, co je přípustné a vše ostatní by bylo označeno za nepřípustné, údajně to nestačí. NSS s tím ale nesouhlasí a má pravdu.
Ministerstvo životního prostředí a ministerstvo pro místní rozvoj mají pro obce novou metodiku týkající se agrovoltaiky. Zajímavé jsou závěry týkající se územního plánování, protože výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou technickou infrastrukturou, kterou je možné realizovat v nezastavěném území vždy, leda by to územní plán výslovně vylučoval.
V důsledku dnešního tlaku na výstavbu obnovitelných zdrojů energie a kvůli jejich upřednostňování oproti jiným veřejným zájmům se stále více starostek a starostů, spolků nebo občanů setkává s tím, že si právě jejich obec (nebo tu sousední) vyhlídl investor jako vhodné místo k realizaci svého záměru – výstavby obří plochy fotovoltaiky nebo extrémně vysokých stožárů větrných elektráren.
Na konci října 2025 odstupující vláda Petra Fialy schválila zadání změny č. 2 Územního rozvojového plánu. Tato změna se bude týkat vymezení tzv. akceleračních oblastí, ve kterých se budou ve zrychleném režimu povolovat obnovitelné zdroje energie – větrné a solární elektrárny podle zákona č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie.
Jedna obec se poměrně dlouho a komplikovaně snažila zabránit tomu, aby na jejím území vyrostla další malá vodní elektrárna, která navíc měla fungovat v místě, které je čile využíváno místními i přespolními k rekreaci. Územní plán, který chrání lokalitu před znehodnocením u soudu obstál.
Některé obce se zuby nehty brání přímé demokracii a v referendech a potažmo v občanech vidí nepřítele. Pak musí nastoupit soudy, které proti vůli obce vyhlásí referendum. Nejinak tomu bylo v případě větrných elektráren v obci Nové Dvory. Jistě nešlo o poslední případ. Naopak lze očekávat, že kvůli mnohdy až nevybíravému tlaku investorů na výstavbu OZE a kvůli legislativě, která OZE téměř absolutně preferuje před jinými veřejnými zájmy, se právě z fotovoltaiky a větrných elektráren stanou předměty mnoha sporů.
Od 1. 8. 2025 je účinný zákon 249/2025 Sb., kterým byl do zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie vložen nový poplatek za větrné elektrárny. V tomto článku odpovídáme časté dotazy, které obce a města k tomuto poplatku vznášejí.