Nejvyšší správní soud se vyjádřil k zajímavé otázce – jak se mají a dají upřesňovat rozvojové (a obdobně i akcelerační) oblasti v navazující územně plánovací dokumentaci. Podobně závěry platí třeba i pro zužování nadregionálních biokoridorů. NSS se sice vyjadřoval k přebírání rozvojových oblastí z politiky územního rozvoje do zásad, ale pravidla platí stejně i pro jiné nástroje územního plánování.
Nejvyšší správní soud dostal možnost upřesnit, jak se dívá na věcnou aktivní legitimaci spolků ve sporech o územně plánovací dokumentaci. Zdůraznil, že je třeba zhodnotit, co spolek doopravdy pro území obce nebo kraje dělá.
Nejvyšší správní soud řešil další z opatření obecné povahy, kterými obce stanovují místní koeficient k dani z nemovitostí. Tentokrát se bránil Lidl, který sice byl při pořizování OOP pasivní, ale středočeská obec vážně pochybila, a tak NSS opatření zrušil. Ponaučení je totožné jako u územních plánů: obce si musí regulaci promyslet, nediskriminovat a dostatečně nová pravidla odůvodnit.
Nejvyšší správní soud opět potvrdil, že je hodně přísný na tzv. pasivní vlastníky, tedy na ty, kdo se o svoje nemovitosti dostatečně nestarají a nezajímají se o připravované stavební uzávěry. NSS si zjevně myslí, že vlastníci, kteří se dobrovolně vzdají péče o svoje pozemky nebo stavby, si za problémy mohou sami (a má pravdu).
Nejvyšší správní soud řešil případ investora, který chtěl stavět výkrmnu drůbeže, ale žádost o povolení záměru podal pozdě a než stavební úřad rozhodl, došlo ke změně územního plánu, která už záměr neumožňovala. Důležité je zdůraznit, že v procesu pořizování územně plánovací dokumentace byl investor naprosto pasivní a svoje zájmy nijak nehájil. Soudy mu proto vůbec nijak nepomohly.
Dnes si v naší advokátní kanceláři dáme na oslavu znojemské pivo Old Cock, protože slavíme velký úspěch – podařilo se nám ve prospěch našich klientů po složité bitvě zrušit část Územního plánu města Brna, která se týká výstavby u Lužánek. Jsme na naši práci náležitě hrdí a doufáme, že se z toho brněnští plánovači a pořizovatelé poučí – i pro ně totiž platí stejně jako pro malé obce povinnost územní plán pořádně odůvodnit.
V jedné obci měli manželé pozemek v ploše určené pro bydlení. Umístili na něm na základě společného souhlasu stavebního úřadu mobilheim o cca 48 m2. Následně proběhla kontrolní prohlídka a asi nebylo všechno v pořádku, protože následovalo zahájení řízení o odstranění stavby.
Ústavní soud před nedávnem vydal docela důležitý nález, ve kterém řekl, že i nepravomocné povolení záměru může mít docela velký vliv na územní plán. Díky tomu pak Krajský soud v Praze zrušil část územního plánu středočeské obce Kolomuty.
V tomto pokračování seriálu Povídání o územním plánování se věnujeme vymezování biocenter a biokoridorů v územních plánech.
Velmi nepromyšlená a nekvalitně sepsaná novela stavebního zákona, kterou tlačí vláda (a hlavně developeři), přináší razantní změny i pro úředníky – pořizovatele územních plánů. Je naprosto pochopitelné, že mohou mít z velkých změn obavy a pociťovat značnou nejistotu. To platí zejména v situaci, kdy se nezdá, že by se problémem třeba takové MMR nějak zvlášť trápilo a s pořizovateli komunikovalo na rovinu.