Nejvyšší správní soud dnes řešil důležitou otázku: šlo o to, zda se koeficient využití (zastavění) pozemku uplatní vůči souboru pozemků dotčených jedním stavebním záměrem, nebo je třeba jej vztáhnout na každý pozemek zvlášť. S podobným problémem jsme se setkali u několika našich klientů. Co k tomu soudci NSS řekli?
V případu jednoho našeho klienta jsme získali zajímavé vyjádření ministerstva pro místní rozvoj, které by mohlo sloužit i mnoha jiným obcím. V případu, o kterém budeme dnes psát, šlo o přezkum závazného stanoviska krajského úřadu, kterým bylo změněno závazné stanovisko úřadu územního plánování. Ministerstvo dalo za pravdu obci a prvostupňovému dotčenému orgánu. Konkrétně se jednalo o posouzení otázky, jestli je možno započítat rozlohu části pozemku v nezastavěném území obce, aby ta část pozemku, která byla dle územního plánu zastavitelná, splnila kritéria pro minimální rozlohu stavebního pozemku.
Otázka č. 133: Můžeme určit v obecně závazné vyhlášce, že poplatek za kanalizaci budou platit i ti, kdo už mají domy v zastavěném území?
Nejvyšší správní soud vydal stručné rozhodnutí o kasační stížnosti, ze které vyplývalo, že jeden z vlastníků pozemků v Lelekovicích nedaleko Brna nebyl spokojen s tím, že jeho pozemek nebyl zařazen do zastavěného území. Vlastík měl pozemek, který byl pod tzv. společným oplocením s pozemkem v katastru nemovitostí evidovaným jako stavební parcela. Obec Lelekovice jej ale přesto nezařadila do zastavěného území. Krajský soud Brně takový postup posvětil s tím, že společné oplocení ještě neznamená, že za všech okolností je nutné takový pozemek považovat za zastavěný.