Prakticky každá korporace dnes veřejně (a opakovaně) deklaruje, že činí vše pro to, aby dosáhla klimatické neutrality nebo aby byla její činnost vůči klimatu a životnímu prostředí co nejméně zraňující. Tato tvrzení jsou ale mnohdy na míle vzdálená od pravdy a víc než co jiného připomínají nekalou praktiku označovanou jako greenwashing, česky „lakování na zeleno“. Vzhledem k tomu, že korporace začínají po klientech vyžadovat, aby se chovali klimaticky odpovědně, chtějí-li využívat jejich služeb, je nutné si na ně posvítit a ověřit, zda samy plní to, co chtějí po druhých, nebo jen kážou vodu, ale pijí víno.
Bankovní služby
Pro představu se podívejme na bankovní služby. Komerční banka kupř. na svém webu uvádí následující: „Při správě finančních prostředků klientů tak nebereme v potaz pouze jejich prosperitu, ale současně i respektování environmentálních a sociálních principů. Vědomě se tak podílíme na minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí a společnost. Celá skupina SG se při financování velkých infrastrukturních a průmyslových projektů řídí zásadami Equator Principles, dobrovolného rámce pravidel pro posuzování environmentálních a sociálních rizik velkých projektů podle mezinárodních standardů světové banky.“
V důsledku tohoto ideového směřování se Komerční banka „rozhodla ustoupit od financování klientů spojených s těžbou nebo používáním uhlí, zejména v energetice a teplárenství. Pomáháme tak vytvářet tlak na tyto společnosti k jejich transformaci na čistší zdroje energie. Zavázali jsme se postupně do roku 2030 úplně ustoupit od financování aktivit klientů v uhelném sektoru. Od roku 2022 budeme poskytovat financování pouze těm firmám, byť jen částečně spojeným s uhelnými činnostmi, které budou mít jasně deklarovaný závazek ukončení uhelných činností do roku 2030.“
Mohou podnikatelé libovolně omezovat, komu služby poskytnou?
Jestliže bankovní podnikatel, a teď nemyslíme rozhodně Komerční banku, jako velmi významný tržní subjekt rozhoduje na základě vlastních pravidel bez ohledu na případnou diskriminaci, komu půjčku nebo jiné služby poskytne, a komu ne, je třeba být na pozoru. Aktuálně nepodporuje uhelný sektor, ale co když to bude příště někdo jiný, kdo nesplňuje klimatické požadavky nebo nemá dostatečný sociální kredit?
Komerční banka k tomuto prověřování klientů na webu píše: „Komerční banka zavedla od začátku roku 2020 systém cíleného prověřování environmentálních a sociálních rizik korporátních klientů, především společností působících v citlivých sektorech. Prověřování je prováděno environmentálním expertem KB. Cílem je ujistit se, že podnikání klienta je v souladu s požadavky environmentálních, pracovně-právních a sociálně-právních předpisů a že s klientem nebo transakcí není spojeno reputační a kreditní riziko.“
Jestliže tedy sama banka klade na klienty takové nároky, měli by spotřebitelé klást stejné klimatické nároky na ni a zjistit kupř., jaký život mají lidé z vedení korporace – zda žijí klimaticky odpovědně a příkladně a důsledně minimalizují svoji uhlíkovou stopu, nebo naopak jezdí drahými auty, létají letadly, aniž jde o naprosto nezbytné cesty, žijí v environmentálně a klimaticky náročných domech a stravují se tak, že kdyby podobně žili všichni lidé, potřebovali bychom další tři planety Země. Pokud takto nežijí a ani tak ve skutečnosti neřídí společnost, která kupř. provozuje nákladná sídla nebo spotřebovává řadu zdrojů, pak může korporace jednat klamavě vůči spotřebitelům.
Ke kontrole korporací slouží spotřebitelské žaloby. Zajímavou novinkou v této souvislosti budou tzv. hromadné žaloby, až nabude účinnosti zákon o hromadných řízeních, který je aktuálně ze strany ministerstva spravedlnosti dokončen a čeká jej projednání.
Greenwashing a spotřebitelé: příklad z praxe
Firmy, které samy sebe lakují na zeleno, se dopouští klamání spotřebitele. Tvrdí totiž, že jejich produkty, služby nebo fungování celé společnosti je ekologicky prospěšné nebo uhlíkově neutrální, ačkoliv nic takového není pravdivé. V zahraničí se problematice greenwashingu věnuje řada neziskových organizací, u nás se téma pomalu probouzí k životu.
Zajímavým příkladem konfrontace klimatických tvrzení společnosti s realitou je australský obchodní řetězec Coles, který tvrdí, že je udržitelný a klimaticky odpovědný. Na jeho webu se dočtete:
Stikeez jako příklad zbytečného vytváření odpadu
Přitom ale Coles opakovaně v rámci reklamní kampaně rozdával k nákupům tzv. Stikeez, které u nás můžete znát kupř. z akcí Lidlu. Po nátlaku spotřebitelů a organizací, že jde o vytváření naprosto zbytečného plastového odpadu v situaci, kdy současně společnost nutí lidi, aby neodnášeli nákup v igelitových taškách, se nejprve Coles pokusil Stikeez recyklovat, ale ani to nebylo to pravé ořechové, a tak nakonec musel s nevhodnou reklamní akcí přestat.
Zákon o hromadných řízeních
Zatím je možno vést spotřebitelské spory individuálně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Znamená to, že žalobce nese jak náklady, tak veškerá rizika a také případné útoky korporací vůči jeho osobě. Zákon o hromadných řízeních má umožnit „kolektivní žaloby“.
Hromadným řízením se bude rozumět řízení, ve kterém lze společně projednat a rozhodnout spory týkající se práv nebo oprávněných zájmů více osob, jsou-li tyto práva nebo oprávněné zájmy založeny na podobném skutkovém a právním základě. Pro podání hromadné žaloby bude třeba dát dohromady skupinu lidí, kteří mají stejná práva, která byla porušena kupř. jednáním korporace (zde právo nebýt jako spotřebitel klamán, ale může to být třeba i právo na příznivé životní prostředí). Žalobu bude moci podávat v některých případech i spolek. Skupina bude muset mít aspoň 20 členů. Každý žalobce bude muset být zastoupen advokátem.
Pro hromadné řízení je stanovena celá řada dalších podmínek, kterým se budeme postupně věnovat ve zvláštních článcích.