Prakticky každá korporace dnes veřejně (a opakovaně) deklaruje, že činí vše pro to, aby dosáhla klimatické neutrality nebo aby byla její činnost vůči klimatu a životnímu prostředí co nejméně zraňující. Tato tvrzení jsou ale mnohdy na míle vzdálená od pravdy a víc než co jiného připomínají nekalou praktiku označovanou jako greenwashing, česky „lakování na zeleno“. Vzhledem k tomu, že korporace začínají po klientech vyžadovat, aby se chovali klimaticky odpovědně, chtějí-li využívat jejich služeb, je nutné si na ně posvítit a ověřit, zda samy plní to, co chtějí po druhých, nebo jen kážou vodu, ale pijí víno.
Čas od času se setkáváme se situací, kdy se na nás obrací členové pobočného spolku, kteří se stále věnují spolkové činnosti (ať už jde o sport, sdružení rodičů při základní škole, podporu osob se zdravotním postižením nebo jinou oblast), avšak hlavní spolek je nefunkční a nekontaktní. Chtějí vědět, zda může jejich pobočný spolek vystoupit ze spolku hlavního, změnit právní formu, nebo jestli mají jinou možnost, jak ve spolkové činnosti pokračovat. Odpověď na tyto otázky dal v roce 2020 Nejvyšší soud.
V současném dění okolo ptačí chřipky může být pro obce jistě zajímavé zjistit, jakéže mají postavení podle zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon.