Čas od času se setkáváme se situací, kdy se na nás obrací členové pobočného spolku, kteří se stále věnují spolkové činnosti (ať už jde o sport, sdružení rodičů při základní škole, podporu osob se zdravotním postižením nebo jinou oblast), avšak hlavní spolek je nefunkční a nekontaktní. Chtějí vědět, zda může jejich pobočný spolek vystoupit ze spolku hlavního, změnit právní formu, nebo jestli mají jinou možnost, jak ve spolkové činnosti pokračovat. Odpověď na tyto otázky dal v roce 2020 Nejvyšší soud.

Podle nižších soudů vystoupení pobočného spolku bylo možné

Soudy řešili návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady pobočného spolku, bylo rozhodnuto o vystoupení pobočného spolku z hlavního spolku.  Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 5. 2016, č. j. 81 Cm 352/2015-90, žalobu o neplatnost usnesení valné hromady pobočného spolku ze dne 30. 6. 2014 zamítl.

Soud prvního stupně své rozhodnutí opřel o rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 5099/2007, a ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3716/2009, podle nichž je vedlejší spolek s vlastní právní subjektivitou osobou zcela plnoprávnou. Základní organizace jakožto právnická osoba může ze sdružení (odborového svazu) svobodně vystoupit. Stanovy nemohou bránit tomuto právu tím, že předpokládají pouze zánik základní organizace. Vystoupení základní organizace musí být spojeno s vypořádáním se svazem.

Vrchní soud v Praze odvolání hlavního spolku nevyhověl a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

NS: pobočný spolek vystoupit může jen tehdy, pokud to umožňují stanovy

Na základě podaného odvolání se věcí zabýval Nejvyšší soud.

Ten k věci judikoval: „Právě proto, že pobočný spolek je založen buď přímo stanovami hlavního spolku, nebo způsobem těmito stanovami určeným (§ 219 o. z.), a jeho právní osobnost je odvozená od právní osobnosti hlavního spolku (§ 228 odst. 1 o. z.), nemůže vystoupit z hlavního spolku (a stát se samostatným spolkem) svým jednostranným právním jednáním (např. rozhodnutím členské schůze pobočného spolku), ledaže stanovy hlavního spolku určují jinak.

Ze stejného důvodu je vyloučen rovněž vstup pobočného spolku do jiného hlavního spolku (v jehož důsledku by pobočný spolek přestal být pobočným spolkem původního hlavního spolku a stal se pobočným spolkem jiného hlavního spolku).

Řečené samozřejmě nebrání tomu, aby stanovy hlavního spolku umožnily přeměnu pobočného spolku a určily podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne (§ 219 o. z.).

Odvolací soud dovodil právo pobočného spolku vystoupit z hlavního spolku z § 215 odst. 1 o. z. Takový závěr však není správný. Ustanovení § 215 odst. 1 o. z. provádí článek 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.), který zaručuje právo svobodně se sdružovat, tj. dobrovolně do spolků, společností a jiných sdružení vstupovat a dobrovolně z nich také vystupovat. Jelikož spolek zakládají a vstupují do něj (spolčují se v něm) jeho členové, mohou pouze oni v souladu s § 215 odst. 1 o. z. ze spolku také vystoupit.

Závěr

Jak Nejvyšší soud zdůraznil, pobočný spolek není členem hlavního spolku, nýbrž je jeho (pouhou) organizační jednotkou (§ 219 o. z.). Z toho vyplývá, že právo vystoupit z hlavního spolku podle § 215 odst. 1 o. z. mu nesvědčí.

Pokud by ještě hlavní spolek fungoval, je jednou možností upravit jeho stanovy. Pokud tomu tak není a stanovy hlavního spolku vystoupení nebo přeměnu pobočného spolku neumožňují, nezbude členům pobočného spolku zřejmě jiná možnost, než si založit novou neziskovou organizaci (nový zapsaný spolek) a svoji činnost vyvíjet v jeho rámci.

Podle rozsudku Nejvyšího soudu sp. zn. 27 Cdo 1644/2018 ze dne 16. 3. 2020.

Zvažujete, jestli založit spolek nebo ústav? Více informací najdete zde. Také vám rádi poradíme po telefonu nebo e-mailu.