Mimořádně obtěžující (což je samozřejmě cílem) demonstrace za prosazení nejrůznějších omezení svobody kvůli tzv. klimatické změně, jsou trnem v oku mnohým. Řidiči většinou skončí u rozčilování se, popř. slovních útoků na lidi, kteří si myslí, že vědí, co je správné, a jsou ochotni za svoji pravdu bojovat nejrůznějšími způsoby. O právních řešeních jsme ale zatím neslyšeli, a přitom se nabízejí. Jedním z nich je zásahová žaloba proti orgánu, který demonstraci neomezil a nechal ji proběhnout. Požadovat lze i náhradu újmy.
Jak lze omezit protesty za klima?
Právo shromažďovací je na zákonné úrovni upraveno v zákoně č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím („dále jen „ZPS“). Ten v § 8 dává úřadu možnost, aby s ohledem na místní podmínky nebo na veřejný pořádek navrhnul svolavateli, aby se shromáždění konalo na jiném místě nebo v jinou dobu. Vedle toho § 8 odst. 2 dává úřadu pravomoc může v nezbytných případech pro účely ochrany veřejného pořádku nebo práv a svobod jiných rozhodnutím stanovit podmínky konání shromáždění. Úřad může stanovit podmínky pro konání shromáždění.
Koliště a Křenová jsou jedny z nejfrekventovanějších ulic v centru jihomoravské metropole. Omezení dopravy právě na nich znamená značné komplikace pro zásobování, pro občany… můžeme tedy říci, že by bylo na místě, aby úřad Brna – středu jednoduše demonstrantům doporučil, ať jdou pochodovat třeba do Lužánek nebo na kraví horu nebo na přehradu. Když by nesouhlasili, mohl jim v rámci ochrany veřejného pořádku a práv a svobod druhých stanovit takové podmínky, že by se jim možná za klima ani válčit nechtělo.
Právnickým osobám, které nesplní úřadem uložené podmínky, navíc může úřad uložit pokutu až 30 tisíc korun.
K omezení shromažďovacího práva běžně dochází
S tím, že jsou různě omezována práva, včetně práva shromažďovacího, jsme se za doby covidu setkali mnohokrát. (Jeden takový případ řeší i rozšířený senát ESLP) Hlavní důvodem omezení byla tvrzená ochrana veřejného zdraví. Prakticky nikdo s tím neměl zásadnější problém, není tedy vůbec jasné, proč tolerovat výstřelky organizací, jako je Extinction Rebellion, když existují veřejné zájmy, které jsou nepochybně podobnými akcemi dotčeny.
Jestliže úřad nestanovil rozumné podmínky pro konání shromáždění tak, aby nedocházelo k porušování práv jiných, pak je na místě uvažovat, zda nešlo o nezákonný postup (zejm. nečinnost).
Proti nezákonnému postupu se lze bránit žalobou
Naše právní předpisy pamatují na situace, kdy jsou lidé dotčeni na svých právech nezákonným postupem Konkrétně jde o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Obvykle je potřeba podat žalobu, aby se věc řešila. Tu může podat občan, který byl nějakým způsobem nezákonným postupem úřadu dotčen na svých právech nebo oprávněných zájmech.
Umíme si představit, že kvůli liknavému postupu úřadu došlo k situacím, kdy v zácpě způsobené „demonstranty“ byl někdo, kdo nestihl včas přijet do práce, ušel mu podnikatelský zisk, zmeškal dlouho plánované vyšetření u lékaře nebo přišel o čas s rodinou. Zvláště pokud by se něco podobného dělo opakovaně, je na místě tyto újmy nebrat na lehkou váhu.
Náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/98 Sb. je potřeba uplatnit ve zkrácené půlroční promlčecí lhůtě. Ještě dříve – do 2 měsíců – je potřeba podat zásahovou žalobu u správního soudu. U toho je možné se domáhat konstatování, že správní orgán je nečinný při ochraně práv běžných občanů, kteří jsou dotčeni opakovanými blokádami.
Ústavní soud se již k podobné argumentaci vyjádřil
Ústavní soud kdysi řešil případ právě z Brna, které zakázalo konání shromáždění na pozemních komunikacích. K rozhodnutí o ústavní stížnosti (kterou soudci odmítli) se psalo: „Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že Úřad má možnost, nikoliv povinnost shromáždění, na základě výše uvedeného ustanovení, zakázat. Účelem shromáždění měla být kritika rostoucího negativního vlivu automobilové dopravy na životní prostředí a zdraví lidí v Brně. Jako trasa plánovaného pochodu byla právě z tohoto důvodu záměrně vybrána dopravně nejfrekventovanější místa ve městě.
Stěžovatelka tvrdí, že konáním shromáždění na jiném místě by byl zmařen jeho účel, neboť každý úsek plánované trasy měl v jednotlivých lokalitách své opodstatnění. Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že z hlediska ochrany práv a svobod druhých, včetně ochrany veřejného pořádku, by bylo opodstatněné konání shromáždění na jiném místě, aniž by byl zmařen jeho účel, a zdůrazňuje, že den a hodinu shromáždění (sobotu podvečer) zvolila právě za účelem vyhnout se nad míru stanovenou zákonem omezování práv a svobod druhých. Pro tento účel rovněž mělo na jeho průběh dohlížet 20 viditelně označených pořadatelů.“
Shromáždění není nutno konat na dopravně frekventované trase
Soudci na to řekli: „Dle názoru Ústavního soudu je ústřední spornou otázkou to, kam až sahá právo občanů pokojně se shromažďovat. Jde tedy o meze tohoto ústavně zaručeného práva, které upravuje čl. 19 odst. 2 Listiny tak, že ho v případě shromáždění na veřejných místech lze zákonem omezit, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. V tomto případě takové zákonné omezující ustanovení představuje již výše citovaný § 10 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím…
Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že konáním shromáždění na jiném místě než na dopravně nejfrekventovanějších trasách v Brně by byl zmařen oznámený účel shromáždění. Proti rostoucímu negativnímu vlivu automobilové dopravy na životní prostředí a zdraví lidí v Brně lze protestovat se stejným úspěchem i na dopravně méně frekventovaných místech města, než je trasa navržená stěžovatelkou.“
Omezení dopravy a zásobování je v rozporu se zájmy obyvatel
Ústavní soud dále uzvedl, že „se přiklání k názoru krajského soudu, že pochod z Moravského náměstí ulicemi mimo nejdůležitější dopravní trasy by byl uskutečnitelný a dostatečně by i umožňoval naplnění účelu shromáždění. Ústavní soud nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, že k zákazu shromáždění podle § 10 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím je nutné, aby plánovaným shromážděním byla omezena doprava a zároveň i zásobování, obojí v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva.
Tento přísně jazykový výklad zmíněného ustanovení by vedl k situacím, kdy by nebylo možno zakázat shromáždění, ačkoli by omezovalo dopravu do míry výrazně poškozující zájmy obyvatelstva, jen z toho důvodu, že zásobování by bylo omezeno jen minimálně. Proto je třeba užít spíše teleologického výkladu a vzít v úvahu účel celého ustanovení, jímž je ochrana zájmů obyvatelstva. Dalším významným faktem je, že pojem „zásobování“ představuje vlastně podmnožinu pojmu „doprava“.
Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že sousloví „omezení dopravy a zásobování“ nelze dělit na dvě složky, ale je třeba ho vykládat komplexně… rajský soud v odůvodnění svého rozsudku netvrdil, že právě v sobotu večer by existoval značný tlak na uskutečnění nákupů v obchodních centrech na jihu Brna, pouze existenci těchto center použil jako jeden z argumentů odůvodňujících vysokou frekvenci dopravy v místech plánovaného shromáždění v této době. Je nepochybné, že jakékoli dopravní omezení v blízkosti úrazové nemocnice ztíží mimo jiné i příjezd vozidel lékařské záchranné služby. Jednak z důvodů samotné dopravní uzávěry a jednak kvůli zvýšené hustotě provozu na přilehlých ulicích, kam by byla doprava pravděpodobně odkloněna.
Za opodstatněné považuje Ústavní soud tvrzení krajského soudu, že plánované množství účastníků by bylo způsobilé zastavit dopravu úplně, a to ve značné délce a po nikoliv bagatelní dobu. Je nepochybné, že průvod osmi set účastníků by vyžadoval úplné zastavení dopravy a délka trasy, na které by bylo nutno dopravu zastavit, se v žádném případě nerovná délce průvodu. Tři hodiny, což byla plánovaná doba pochodu, skutečně nelze považovat za bagatelní dobu.“
Závěr
Zdůrazňujeme, že Brno – střed tehdy akci dokonce zakázalo, nestanovilo jenom podmínky pro její konání, a přesto ochránci ústavnosti a lidských práv rozhodli takto. (Podle usnesení ÚS ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 470/2000.)
Nebojte se bojovat za svá práva se stejnou urputností, jako to dělá protistrana. Inspirujte se u a použijte prostředky, které vám právní řád dává. Chtějte po úřadech, ať fungují ve prospěch občanů a když tak nečiní, ať za svoje kroky nesou odpovědnost.
P.S: Aktivistickým řešením by bylo „zamluvit“ si místa, kde ochránci klimatu rádi demonstrují, pro svá vlastní shromáždění na co nejdelší možnou dobu dopředu. Klimatická akce by se pak již konat s velkou pravděpodobností nemohla. A že by taková protidemonstrace byla pouhým shlukem třeba tří lidí? No a co? Tři jsou přece kolektiv a rozhodně už mají nějakou sílu, aby čelili tomu, co chce omezit svobodu lidí.