V posledních letech se velmi rozrůstá podnikatelská činnost spočívající v tom, že společnosti založené za účelem realitní činnosti získávají do nájmu byty a ty dále dávají do podnájmu lidem, kteří v bytech skutečně bydlí. Na tomto postupu by nebylo nic špatného, kdyby tak nedocházelo zároveň k obcházení zákonných ustanovení na ochranu nájemce. V tomto článku předkládám výklad, podle kterého není možné účelově obejít ochranu nájemníka tím, že je byt pronajat třetí osobě a teprve ta jej dává do podnájmu.
