Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval zajímavou otázku – jaká je povaha souhlasu vydávaného Policií ČR podle § 29 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.  V tomto ustanovení, které se týká pevných překážek na pozemních komunikacích, se říká: Pevnou překážku lze umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené pozemní komunikace a se souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici, v ostatních případech se souhlasem Policie České republiky. Povolení lze vydat pouze za předpokladu, že nebude ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu a že žadatel o vydání povolení zajistí na svůj náklad všechna potřebná opatření.

Obecně k povaze závazného stanoviska

NSS dospěl k tomuto závěru: „Otázka právní povahy souhlasu a otázka jeho obsahu jsou vzájemně nerozlučně provázané. Z § 149 odst. 1 správního řádu vyplývá, že obsah závazného stanoviska je závazný pro výrokovou část správního rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že závazným stanoviskem je takové stanovisko dotčeného orgánu, bez něhož správní rozhodnutí nelze vydat, ani se od něj nelze odchýlit (viz výše). K jeho vydání je příslušný jedině dotčený orgán, který disponuje odbornými znalostmi potřebnými k posouzení otázek, které jsou předmětem závazného stanoviska. Jestliže zákon výslovně neuvádí, v jaké formě je souhlas vydáván, je rozhodující, zda splňuje materiální znaky závazného stanoviska vymezené v § 149 odst. 1 správního řádu.“

Je souhlas PČR závazným stanoviskem?

Dála pak NSS k § 29 odst. 2. řekl: „Ze znění tohoto ustanovení výslovně neplyne, v jaké právní formě je souhlas Ministerstva vnitra, resp. PČR, vydáván, ani zda je předmětem souhlasu posouzení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Je z něj naopak zřejmé, že bezpečnost a plynulost silničního provozu je pro vydání rozhodnutí stěžejní, jinými slovy nelze rozhodnutí vydat za předpokladu, že by pevná překážka znamenala ohrožení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Zákon však přesně nespecifikuje, který orgán je oprávněn tuto úvahu učinit.

Jestliže je však k této úvaze oprávněna výlučně PČR a tato úvaha má být součástí, ne-li jádrem, souhlasu, je souhlas závazným stanoviskem podle § 149 odst. 1 správního řádu, neboť by bez něj nebylo možné rozhodnutí o umístění pevné překážky vydat a obsah souhlasu by byl závazný pro rozhodnutí ve věci samé… Z § 29 odst. 2 ZPK plyne, že souhlas Ministerstva vnitra, resp. PČR, s umístěním pevné překážky, jenž je založen na posouzení jejích dopadů na bezpečnost a plynulost provozu, je závazný pro výrokovou část rozhodnutí silničního úřadu. Není-li souhlas vydán, resp. nemá-li pozitivní podobu, nelze povolit umístění pevné překážky na pozemní komunikaci. Jedná se tedy o závazné stanovisko ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu.“

Závěr pro praxi

Pro praxi je důležitý tento závěr: „Nejvyšší správní soud tedy přisvědčil závěru krajského soudu, že žalovaný postupoval v rozporu s § 149 odst. 5 správního řádu, jestliže rozhodl o odvolání, aniž požádal nadřízený orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Dopravního inspektorátu Praha-východ o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska (označovaného jako souhlas) tohoto dotčeného orgánu.

Žalobce totiž v odvolání uplatnil námitky jednak proti zásadním formálním nedostatkům závazného stanoviska PČR (absence odůvodnění), jednak proti posouzení vlivu pevné překážky na bezpečnost a plynulost provozu na pozemní komunikaci. Skutečnost, že se s námitkami proti souhlasu PČR vypořádal silniční úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, nemění povahu odvolacích námitek, tedy že svým obsahem se týkají otázek, které mají být podle zákona posouzeny dotčeným orgánem (PČR) v jeho závazném stanovisku, tudíž de iure míří proti závaznému stanovisku.“

Rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2023, čj. 2 As 99/2023 – 52, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního a stavebního řízení zde.