Není tajemstvím, že nový stavební zákon není napsán zrovna nejlépe. Jednou z potíží jsou poměrně nejasné formulace, které umožňují dvojí výklad pravidla. Příkladem je § 123 odst. 5, který se týká stavebních uzávěr a možnosti zakázat realizaci dopravní a technické infrastruktury.
Pokud jste se účastnili řízení před Dopravním a energetickým stavebním úřadem (DESÚ), mohli jste si všimnout, že tento úřad sídlí v Praze, ale své pracoviště má také v Olomouci a Plzni. Jako odvolací orgán proti rozhodnutím DESÚ působí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Možná Vás ale překvapí, kde se podává žaloba a jak se o ní rozhoduje.
Krajský soud v Praze řešil územní plán jednoho středočeského města, které v územním plánu vymezilo stabilizované plochy PV – veřejné prostranství. Vlastníci s tím nesouhlasili. Jednou u soudu uspěli, ale napodruhé se podařilo územní plán obhájit.
Jedna obec podmínila výstavbu v zastavitelné ploše v novém územním plánu územní studií. S tím nesouhlasily dotčené vlastnice a bránily se u soudu (stěžovaly si i na další regulaci, ale v tomto textu se zaměříme právě na územní studii).
Územní plány skýtají mnohá úskalí. Jedním z nich je územní rezerva. Nově ji upravuje zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon v § 23b (dříve byla definována v jiném ustanovení). Jedná se o plochu nebo koridor, které jsou vymezené v územně plánovací dokumentaci pro využití, jehož potřebu a plošné nároky je třeba následně prověřit. Nejčastěji jsou územní rezervy vymezovány pro koridory dopravní infrastruktury, kdy územní plány přebírají tyto plánované dopravní stavby ze zásad územního rozvoje.