Máme radost, že se nám podařilo dosáhnout rozsudku, který upřesňuje, za jakých okolností je možné v nezastavěném území realizovat solární a větrné elektrárny. Soud se přitom ztotožnil s naší argumentací a za nesprávnou označil metodiku MMR.
Kdy územní plán FVE a VTE „výslovně“ vylučuje?
Podle § 18 odst. 5 starého stavebního zákona, v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, … pokud je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje. Obdobná regulace je dnes v § 122 nového stavebního zákona.
V daném případě územní plán města určoval jako podmíněně přípustné využití v nezastavěném území mj. „nezbytnou technickou a dopravní infrastrukturu“. Jako nepřípustné využití pak bylo označeno „jakékoliv jiné než hlavní, přípustné a podmíněně přípustné využití“. Namítali jsme, že stavba FVE, kdy jen fotovoltaické panely měly zabírat skoro 40 ha (61 průměrných fotbalových hřišť ), není nezbytnou technickou infrastrukturou a tedy v územním plánu není přípustná.
Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ) i MPO ale vyšly ze stanovisek orgánů územního plánu, které byly postaveny na argumentaci obsažené v metodice MMR, podle které nelze za výslovné vyloučení využití území považovat situaci, kdy územní plán určí hlavní, přípustné a podmíněně přípustné využití a jako nepřípustné využití určí vše ostatní.
Soud nám dal za pravdu
V žalobě jsme poukazovali na rozsudek NSS č.j. 3 As 77/2023 ze dne 20. 6. 2024, kde soud uvedl, že i použití tzv. zbytkové klauzule je nutno považovat za výslovné vyloučení. Podstatné podle NSS je pouze to, zda lze posuzovaný záměr dle územního plánu jednoznačně klasifikovat jako způsob využití území, který územní plán označuje v nezastavěném území za nepřípustný. Své závěry vtělil NSS do právní věty: „K výslovnému vyloučení umisťování staveb, zařízení a jiných opatření ve smyslu § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, dochází tehdy, pokud územní plán tyto stavby, zařízení a jiná opatření dostatečně určitým způsobem vymezuje jako nepřípustné. Není však nutné, aby tak územní plán činil výčtem konkrétních staveb, zařízení a jiných opatření.“
Soudci krajského soudu nám s odkazem na toto rozhodnutí NSS dali za pravdu a zrušili rozhodnutí MPO jako odvolacího stavebního úřadu. Jsme rádi, protože se tak soud postavil za výklad, který upřednostňuje právo na samosprávu a možnost obce regulovat využití nezastavěného území také prostřednictvím tzv. zbytkové klauzule.
Podle rozsudku KS Ostrava č.j. 39 A 13/2025 – 417 ze dne 31. 7. 2026.
Tomu, jak regulovat FVE v územních plánech, se věnujeme v našem manuálu zde.