Někdy se stává, že se obcím nelíbí, jak se proces územního plánování vyvíjí a rády by si prosadily svoje řešení, jenže pořizovatel se s tím neztotožňuje. Zajímavý spor mezi obcí a létající pořizovatelkou řešil Nejvyšší správní soud.

Základní vztah zastupitelstva a pořizovatele

NSS řekl: „Prostupnost mezi samostatnou a přenesenou působností nelze připustit, neboť by to popíralo jejich podstatu. Kompetence zastupitelstva obce a pořizovatele územního plánu jsou stavebním zákonem jednoznačně rozděleny. Zastupitelstvo obce stanovuje základní požadavky na podobu územního plánu a schvaluje výstupy jednotlivých etap v průběhu pořizování územně plánovací dokumentace, zatímco pořizovatel zajišťuje potřebnou odbornou a právní korekci požadavků na její podobu.

Rozdělení kompetencí je účelné také proto, aby se zamezilo obcházení procedury stanovené stavebním zákonem pro pořízení a schválení územního plánu (či jeho změny). Ani možnost zastupitelstva obce vrátit pořizovateli předložený návrh změny územního plánu s pokyny k úpravě (srov. § 55b odst. 9 stavebního zákona) neznamená, že zastupitelstvo obce je oprávněno zasahovat do kompetencí pořizovatele v rámci přenesené působnosti…

Jinak řečeno, zastupitelstvo obce a pořizovatel musí vzájemně spolupracovat, avšak ani jeden z nich nesmí překračovat zákonem vymezené mantinely svěřené působnosti a zasahovat do činnosti, kterou zákonodárce svěřil druhému z nich. Jinak by mohla být ovlivněna nezávislost procesu pořizování územního plánu (či jeho změny) ve prospěch politických zájmů (anebo by naopak mohlo být zasaženo do práva obce na samosprávu), což je nepřípustné.“

Co se stalo?

Zádrhel nastal v obci tehdy, když létající pořizovatelka zpracovala návrh rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek. Přisvědčila hned několika námitkám navrhovatele. NSS shrnuje a zestručňuje obsah těch, které létající pořizovatelka vyhodnotila jako důvodné (některé jen částečně).

Soud pak popsal vývoj takto: „Létající pořizovatelka zaslala spolu s návrhem rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek přípis, v němž upozornila, že je nutné návrh změny ÚP č. 3 přepracovat a zopakovat veřejné projednání, neboť některé námitky jsou tak zásadního charakteru, že v případě, že by jim nebylo vyhověno a návrh nebyl upraven, je zde vysoké riziko úspěšného napadení změny v přezkumném řízení, tedy její zrušení. Létající pořizovatelka doporučila stěžovatelce přijmout návrhy rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek, neboť takto budou naplněny bezezbytku cíle zadání (obsahu) změny č. 3 a bude také dosaženo prokazatelně větší rovnováhy mezi veřejným a soukromým zájmem. Také uvedla, že návrh změny ÚP č. 3 trpí vadami, které musí opravit zpracovatel. „

To rozčertilo zastupitele., kteří si do práce nechtěli nechat kecat a určený zastupitel navrhl veškeré námitky navrhovatele v plném rozsahu zamítnout.

NSS to dal obci sežrat

NSS se postup zastupitelstva pranic nelíbil a soudci řekli: „Létající pořizovatelka navrhla rozhodnutí o námitkách z pozice odborné osoby, garantující nezávislý výkon přenesené působnosti (k rozsahu a obsahu úkolů pořizovatele srov. § 53 odst. 4 stavebního zákona). Stěžovatelka však následně sama sebe pasovala do role pořizovatele tím, že přikázala létající pořizovatelce, aby respektovala návrh rozhodnutí o námitkách zpracovaný určeným zastupitelem. Ten ovšem není kvalifikovanou osobou, která smí činit kroky v procesu pořizování změny územního plánu v přenesené působnosti. Přesto si určený zastupitel a v důsledku i stěžovatelka tuto roli přivlastnili.

Lépe řečeno, určený zastupitel v návrhu rozhodnutí o námitkách vůbec nerozlišuje, zda hájí zájmy a politické cíle obce (samostatná působnost), nebo hodnotí otázky spadající do působnosti přenesené. Své pravomoci překročil při posuzování souladu návrhu změny ÚP č. 3 se stavebním zákonem a souvisejícími předpisy, s cíli a úkoly územního plánování a s urbanistickými hodnotami v území. Nelze akceptovat ani jeho vysvětlení, proč je návrh změny ÚP č. 3 dostatečně odůvodněn a z čeho to plyne, protože i v těchto úvahách částečně zasáhl do otázek, jež se řeší v rámci přenesené působnosti.“

Soudci si ještě přisadili: „Zcela nepřípustné je to, že stěžovatelka v důsledku ovlivnila posouzení souladu veřejných zájmů, zájmů navrhovatele a zájmů obce, resp. námitek diskriminace a zásahu do legitimního očekávání navrhovatele jako vlastníka pozemků. Názor určeného zastupitele vyznívá tak, že práva navrhovatele nebyla porušena, protože obec je oprávněna prosadit změnu ÚP č. 3 v podobě, jež podle zastupitelstva obci vyhovuje. Soukromý zájem navrhovatele se v návaznosti na takový přístup dostal zcela „mimo hru“, což by se nestalo, pokud by stěžovatelka respektovala návrh rozhodnutí o námitkách zpracovaný létající pořizovatelkou (která je k tomu, na rozdíl od určeného zastupitele, odborně kvalifikována). NSS souhlasí s navrhovatelem, že následkem je i to, že nebyly řádně zodpovězeny otázky, zda nebylo namístě řešení údajných negativních vlivů v území, jež by bylo vůči navrhovateli mírnější, a proč by měl navrhovatel nést břemeno potřebnosti občanského vybavení v obci. Pro posouzení této věci je vedlejší, zda svou roli stěžovatelka pouze nepochopila, nebo její kroky byly účelové, vedené politickými zájmy.“

NSS ještě přisadil: nejste svrchovanými pány obce!

Nejvyšší správní soud měl na tuhletu obec asi docela pifku, museli to opravdu hodně zpytlíkovat. Soudci totiž ještě dodali: Na výše uvedeném závěru nic nemění ani možnost zastupitelstva obce nesouhlasit s předloženým návrhem změny územního plánu a vrátit jej pořizovateli s pokyny k úpravě. Stavební zákon (§ 54 odst. 3, § 55b odst. 9) nedává zastupitelstvu „bianco šek“ jakýmkoliv způsobem úkolovat pořizovatele a závazně mu přikazovat, jak musí návrh změny územního plánu vyhodnotit. Případné požadavky zastupitelstva obce musí odpovídat jeho zákonným kompetencím.

Mohou se tedy týkat záležitostí svěřených do samostatné působnosti obce, popř. ověření, že návrh není v rozporu s politikou územního rozvoje, územním rozvojovým plánem, s územně plánovací dokumentací vydanou krajem nebo výsledkem řešení rozporů a se stanovisky dotčených orgánů nebo stanoviskem krajského úřadu (srov. § 54 odst. 2 stavebního zákona). Jinými slovy, jakékoliv požadavky zastupitelstva obce v procesu pořizování a přijímání změny územního plánu musí připouštět zákon a podle situace se projeví v dalších fázích procesu přijímání změny územního plánu (např. v rámci podstatných úprav návrhu a následného opakovaného projednání).  NSS uzavírá, že trvalo-li zastupitelstvo stěžovatelky na rozhodnutí o námitkách, jak je zpracoval určený zastupitel, prosadilo tím svou politickou vůli v otázkách, jež spadaly do přenesené působnosti a měla je vyhodnotit létající pořizovatelka. Stěžovatelka tedy zatížila proces přijímání změny ÚP č. 3 vadou, která má za následek její nezákonnost.“

P.S.: Jsme zvědaví, jak se tohleto bude dělat, až projde šílená novela stavebního zákona (snad neprojde a bude klid).

Rozsudek NSS čj. 10 As 30/2026 – 73 ze dne 23. 4. 2026

Více textů, které jsme napsali k územním plánům, najdete zde.