V jedné malé obci s asi 230 obyvateli si několik lidí koupilo pole, rozparcelovalo jej a když se pořizoval nový územní plán, začali majitelé pozemků tlačit na zastupitelstvo, aby z orné půdy udělalo zastavitelnou plochu, na které by se mohla postavit řada rodinných domů. Obec jim vyhověla jen částečně, protože neměla zájem na tom, aby se nějak výrazně rozrůstala, což se samozřejmě vlastníkům nelíbilo. Naštěstí dal ale soud za pravdu obci. Jsme rádi, že jsme mohli samosprávě pomoct s odůvodněním regulace i u soudu.

Rozparcelování pole nic neznamená

Soud obec pochválil (taky bylo za co, obec totiž měla na tvorbu územního plánu dobré projektanty a naši advokátní kancelář) a řekl: „Soud rovněž nemohl přisvědčit domněnce, že ÚP měl v rámci zásad územního plánování respektovat, že v roce 2008 došlo k rozdělení pozemků. Pouhou parcelací pozemků nevzniká jejich vlastníkům legitimní očekávání, resp. nárok na to, aby územní plán určil jejich pozemku regulaci podle jejich očekávání. Naopak, lze velmi kvitovat vůli odpůrkyně vyjádřenou v odůvodnění rozhodnutí o námitce, kde se k urbanistické koncepci mj. uvádí, že (zvýraznění podtržením provedl soud) „cílem obce Hůrky je vyloučit přehuštěnou zástavbu typickou pro nevzhledné satelitní zóny na okrajích větších obcí a měst a umožnit dotvoření struktury tak, jak je typické a odpovídající pro malebnou podhorskou obec obklopenou Brdskými vrchy…

Je zřejmé, že odpůrkyně citlivě vážila vlastní odpovědnost za územní rozvoj obce a zároveň očekávání navrhovatelů stran možnost stavět na pozemcích v jejich vlastnictví. Jejímu postupu nelze v tomto směru nic vytknout a nemůže být řeči o tom, že by došlo k jakémukoliv, natož excesivnímu vybočení směrem k vlastnickým právům navrhovatelů. Územní plánování je činnost, která je mnohdy balancováním mezi několika, často vzájemně protichůdnými, zájmy (očekáváním). Bylo tomu tak i v nyní souzené věci a odpůrkyně v tomto smyslu obstála.“

Z neprojednaného zadání územního plánu neplyne žádný nárok

Pro zajímavost citujeme ještě jeden závěr, ke kterému soud dospěl: „Rovněž lichá je argumentace ‚návrhem Územního plánu Hůrky z roku 2010‘. V roce 2010 se totiž nejednalo o návrh územního plánu, ale pouze o jeho zadání. Z toho ovšem nemůže vzniknout jakékoliv legitimní očekávání. A ano, jak uvedla odpůrkyně ve vyjádření k návrhu – bylo rizikem navrhovatelů, zda koupí pozemky v nezastavěném území v obci, která nemá územní plán, a při této koupi budou doufat, že jednou budou ony pozemky zastavitelné podle jejich představ.“

Podle rozsudku KS Plzeň čj. č. j. 77 A 60/2025 – 285 ze dne 27. 1. 2026.

Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.