Obec nemá povinnost uzavřít plánovaní smlouvu s investorem

Dnes jsme pro vás z judikatury správních soudů vybrali jeden zajímavý rozsudek Městského soudu v Praze, který se týká plánovacích smluv o financování veřejné infrastruktury potřebné pro realizaci konkrétních stavebních projektů. O co šlo?

Nejvyšší správní soud k referendu o územním plánu

Místní referendum, které zasahuje do územního plánování, je pro obce vždycky kříž. Proto o výsledcích těchto „všelidových hlasování“ občas rozhodují soudy. Nejinak tomu bylo v případě místního referenda konaného ve městě Třemošnice, kde se hlasovalo o dvou otázkách, přičemž ta druhá zněla: „Má město Třemošnice učinit veškeré potřebné kroky ke změně Územního plánu města Třemošnice a celou či podstatnou část plochy označenou Z4 a plochu Z5 změnit na zónu určenou pro bydlení v rodinných domech a veřejné prostranství v zájmu plnění důležitého veřejného zájmu města?“

Starostky a starostové bojte se, vzkazuje tentokrát vláda

Krizové opatření č. 274 ze dne 23. 3. 2020 zásadně a samozřejmě v rozporu s ústavním pořádkem a zákony zasáhlo do práva obcí a krajů na samosprávu. Nevídáno, neslýcháno Babiš se nebojí zamezit obcím, aby samy rozhodovaly o svých záležitostech, ač jim toto oprávnění zaručuje přímo naše Ústava. Zdá se, že v této republice už není svaté vůbec nic.

Tzv. systémovou podjatost je možné posuzovat pouze při rozhodování obce v přenesené působnosti

V praxi se stále častěji setkáváme s tím, že investor namítá podjatost při rozhodování orgánu obce, a to i při rozhodování v tzv. samostatné působnosti, která je výkonem práva na samosprávu. V tomto kontextu je zásadní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 2 As 151/2018 – 63. Jeho závěry přiblížíme níže.