Mnoho obcí s napětím sleduje, jak to dopadne s akceleračními oblastmi pro větrnou energii u Nejvyššího správního soudu. My jsme také napjatí, tři z aktuálně čtyř vedených sporů o AOV totiž zastupuje naše advokátní kancelář. Judikaturu správních soudů k přezkumu opatření obecné povahy dobře známe a jsme si jisti, že když se jí bude NSS držet, neměly by mít akcelerační oblasti příliš mnoho šancí. Svůj tvrdý přístup přitom NSS znovu potvrdil při rozhodování o další napadené části Územního plánu Brna.
NSS k požadavkům na odůvodnění územního plánu
Soudci řekl: „NSS neopomněl zohlednit, že při pořizování územního plánu, obzvláště pak územního plánu tohoto rozsahu, není s ohledem na množství uplatněných námitek možné reagovat na každou jednotlivou námitku vyčerpávajícím způsobem. To však neznamená, že se pořizovatel může s námitkami vypořádat pouze obecným konstatováním, aniž by se zabýval konkrétními tvrzeními a argumenty jejich podatelů. Navrhovatel přitom uplatnil v zásadě konkrétní a podrobně odůvodněné námitky, jimiž vyjádřil svůj nesouhlas se zařazením svých pozemků do plochy OS. Za této situace pak bylo povinností stěžovatele se s nimi řádně vypořádat a rozhodnutí o jejich nevyhovění přesvědčivě odůvodnit. Pokud stěžovatel zařazení pozemků do konkrétní funkční plochy odůvodnil pouze obecnými úvahami, aniž reagoval na konkrétní argumentaci navrhovatele, nelze takové odůvodnění považovat za dostatečné…
Za těchto okolností proto NSS nepovažuje za dostačující vypořádání námitek pouhým poukazem na kontinuitu územního plánování a na přípustnost stávajících staveb v nově vymezené funkční ploše. Takové odůvodnění totiž neposkytuje odpověď na podstatu námitek navrhovatele a neumožňuje přezkoumat, z jakých konkrétních úvah stěžovatel při stanovení nového funkčního využití vycházel… Přestože podle judikatury obecně postačuje, pokud je řešení dané problematiky patrné přinejmenším z odůvodnění územního plánu, vzhledem k obsahu námitek v nyní posuzované věci se s tímto zdůvodněním nelze spokojit, neboť jejich řádné vypořádání vyžaduje alespoň stručné vyjádření pořizovatele k jednotlivým namítaným pozemkům.“
Nic z toho vláda při vyhodnocování připomínek ke Změně č. 2 a územním opatřením neučinila. Některé připomínky jsou vypořádány až bizarně. Obstojí přesto Změna č. 2 u soudního přezkumu? To budeme vědět asi tak za měsíc.
NSS k doplňování odůvodnění před soudem
NSS nemá rád, když obce doplňují argumentaci, která měla být obsažena v opatření obecné povahy, až u soudu. Proto soudci pravili: „NSS nepřehlédl, že teprve v řízení před krajským soudem a dále v kasační stížnosti stěžovatel uvádí nebo rozvíjí některé konkrétní důvody, pro něž považoval za vhodné zařadit dané pozemky do plochy změn s vymezením plochy přestavby, stejně jako zařadit danou lokalitu do plochy občanského vybavení – sport. Nedostatek odůvodnění opatření obecné povahy však nelze nahrazovat argumentací uvedenou teprve při přezkumu opatření obecné povahy správními soudy .“
Připomínáme, že novela stavebního zákona uvedené modifikuje, protože v novém § 309 bude stát: „Soud nezruší rozhodnutí ani opatření obecné povahy pouze pro nepřezkoumatelnost a přezkoumá je z hlediska zákonnosti jejich výroku, je-li to na základě správního spisu nebo doplnění podkladů nebo důvodů rozhodnutí v řízení před soudem možné; přitom vychází i z vyjádření žalovaného, odpůrce nebo dotčeného orgánu v řízení před soudem, kteří mohou chybějící podklady a důvody doplnit, k čemuž je soud vyzve.“
Uvidíme, jak na to soudy zareagují, my si myslíme, že alespoň obecné odůvodnění musí OOP obsahovat vždy, ať zní stavební zákon jakkoliv.
Ke změnám nerespektujícím skutečné využití pozemku
Protože se stává, že územní plány někdy nerespektují stávající legální stav v území, uvádíme, co k tomu NSS dodal: „Ačkoliv princip kontinuity územního plánování má nepochybně význam při tvorbě nové územně plánovací dokumentace, nelze odhlédnout od toho, že v nyní posuzované věci navrhovatel pozemky dlouhodobě využívá pro provoz autoservisu.
Přitom pouhé konstatování, že změnou způsobu využití nedochází k omezení vlastnických práv (a to i s ohledem na to, že původní zvláštní ploše pro rekreaci odpovídá plocha „sport“ a že stávající stavby jsou v nově vymezené ploše za stanovených podmínek přípustné), neodpovídá na otázku, proč je vzhledem ke skutečnému způsobu využití pozemků odůvodněné jejich zařazení právě do ploch občanského vybavení – sport. Toto zdůvodnění rovněž nezahrnuje úvahu, zda nové vymezení umožňuje navrhovateli v dosavadní podnikatelské činnosti pokračovat, a především ji dále rozvíjet, na což ostatně upozorňuje i navrhovatel ve svých námitkách.
Bez významu nejsou ani argumenty navrhovatele poukazující na skutečnost, že dřívější zamýšlená transformace území nebyla po několik desetiletí realizována, v důsledku čehož byli vlastníci nemovitostí v daném území omezeni, nebo na skutečnost, že sportovní areál na protější straně byl převeden do plochy OK, ačkoliv se zde fakticky nacházejí sportoviště. Těmito námitkami se však stěžovatel při jejich vypořádávání vůbec nezabýval.“
Podle rozsudku NSS čj. 10 As 113/2026 – 41 ze dne 23. 10. 2026.
Více našich textů k územnímu plánování najdete zde.